V Norsku jsou farmy spíše menší, farmáře příliš neuživí, ale Norové našli jiný způsob, jak zemědělcům zajistit pravidelný příjem. Lidé s duševní nemocí i děti se mohou účastnit pracovní terapie na ekologických zemědělských usedlostech. Takové farmy získají certifikát Green care (v češtině Zelená péče) a jsou podporovány úřady a různými organizacemi, třeba neziskovkami, které pečují o lidi s psychickými obtížemi.
Na základě svých zkušeností s duševní nemocí hodnotím norský způsob podpory jako velmi účinný a užitečný. Když jsem v době ataky strávil celý den prací na zahradě, nosil cihly, štípal dříví, cítil jsem se večer velmi uklidněný, mé nepříjemné fantazie byly významně utlumeny. Při jednodenní práci na farmě v Bergenu, která zelený certifikát získala, jsem si připomněl, co mi dělá psychicky dobře. Samozřejmě, neplatí to pro každého, pro některé typy nemocí uvedená terapie nemusí pomáhat.
Protože takové farmářské aktivity pomáhají udržovat živé venkovské komunity, získávají podporu ze strany úřadů. Závislost na pouhém prodeji zemědělské produkce není pro norské farmáře trvale udržitelná, jejich farmy jsou často příliš malé. Cílem podpory proto je kompenzovat zemědělcům špatné místní podmínky. Mnozí „zelení farmáři“ uvádí, že motivací pro jejich žádost o certifikát byla možnost působit na svých farmách v jakési formě práce na volné noze.
V současnosti nabízí celkem 1100 norských farem služby pro lidi s duševními potížemi, závislostmi, demencí, pro mladé, kteří se dopouštějí záškoláctví, pro lidi, kteří potřebují profesní rekvalifikaci. Farmy pro lidi, kteří potřebují psychiatrickou péči, jsou ve zmiňované skandinávské zemi třetí nejpočetnější ze všech typů Green care.
Dohoda mezi farmářem a zprostředkovatelskou organizací, která je na začátku každé spolupráce, by měla řešit otázky jako jsou požadavky na kvalitu, rozdělení odpovědnosti a funkcí (supervisor, asistent, učitel, manažer), pravidla spolupráce, řešení finančních otázek a délku trvání dohody. Na zajišťování profesionální kvality certifikovaných farem pak dohlíží úřady.
Farmář působí jako supervizor a podporovatel. Je třeba zajistit, aby měl nezbytný profesionální výcvik, může využívat kurzy, semináře a různé další vzdělávání.
Na prosazování Green care farem se podílí několik ministerstev. Ministerstvo zemědělství vede vládní komisi, ve které mají zástupce například Ministerstvo vzdělávání a vědy, Ministerstvo sociálních věcí, Ministerstvo pro zdraví, děti a rodinu. Lokální vlády byly před časem z vyšších úrovní vyzvány, aby pojaly zemědělství jako novou oblast pro zavádění opatření v sektorech vzdělávání, zdraví a sociální péče.
Pracovníci mohou pracovat v kontaktu s přírodou, v prostředí bez stresu. Na farmách získávají pocit sounáležitosti s kolegy, společně například obědvají. Mnohdy práce na zelené farmě pomáhá snižovat míru depresí. Lidé zejména oceňovali fyzický kontakt se zvířaty a chválili terapeutické přínosy takové práce. Účast v běžné pracovní činnosti souvisela s jejich každodenním zdravím a byla důležitým zdrojem jejich spokojenosti.
Práce na farmě významně napomáhá zlepšit psychiku, mimo jiné proto, že fyzický kontakt se zvířaty zvyšuje sekreci oxytocinu, který snižuje stres a má pozitivní vliv na sociální interakce a budování vztahů. Studie zvířátek ukazují, že pes i jeho pán vykazovali zvýšenou sekreci oxytocinu jako výsledek pozitivních vzájemných interakcí, sekrece byla tím silnější, čím silnější vztah byl mezi pánem a jeho psem.
Norské Green care usedlosti jsou součástí přeměny norských zdravotních a sociálních služeb, které se místo zaměření na centralizované instituce zaměřily na poskytování služeb v lokálních komunitách uživatelů. Jsou adaptovány na jejich potřeby a jsou velmi pestré.
