První nápad na založení divadelního souboru v psychiatrické léčebně Bohnice měl psychiatr MUDr Petr Rákos někdy kolem roku 1982. V roce 1990 začal v Bohnicích působit herec a režisér Martin Učík a začal na tomto místě činit první pokusy o aplikaci divadelních postupů na uzavřeném oddělení a na jaře roku 1991 vymyslel a založil Bohnickou divadelní společnost. Zmínění pánové zanedlouho publikovali v literární revue SaD svou myšlenku „Divadla na psychiatrii,“ a přidali svůj popis celého představení. Tímto byl popsán, z hlediska divadelní teorie, směr zcela nového typu divadelního organismu v historii divadelnictví u nás. Tak začala dnes již téměř třicetiletá historie Bohnické společnosti, jež má, přes pohnuté osudy a podrazy, stále svou nástupnici pod názvem Bohnická divadelní společnost ® - original.
Martin Učík působí jako divadelní a filmový herec, divadelní režisér a úpravce dialogů v dabingu. Je neodmyslitelně spjat s Bohnickou divadelní společností.
Hrajete převzaté hry nebo máte vlastní scénaristickou tvorbu? Hrajete spíše vážné věci, nebo komedie?
Hrajeme převážně texty světových a českých dramatiků, básníků, prozaiků, upravené pro naše potřeby. Ale naše nejslavnější inscenace "Věra, Marie tančí" byla výsledkem vlastní předlohy, vzniklé z příběhů herců - pacientů. /natočeno Českou televizí, možno vidět na You tube/ Nerozlišujeme vážné hry a komedie, ve všem nacházíme prvky vážnosti i komiky.
Jak intenzivně spolupracujete s bohnickou léčebnou?
Spolupráce s bohnickou nemocnicí je stálá, ale není každodenní. Nabíráme tam nové herce, v naší galerii prodáváme artefakty vzniklé v tamních dílnách, spolupracujeme na slavnostech (např. 100 let Bohnic) hrajeme na Babím létě v Bohnicích, na Housce, ale festivalu Mezi ploty se vyhýbáme. Vadí nám jeho komerční charakter a megalomanský rozměr, kde se vytrácí lidský přístup. Máme, bohužel, konkurenci v samozvané skupině téhož jména, jež sídlí v mnou vybudovaném Studiu Citadela, a tato skupina na Mezi ploty hraje. V roce 2008 jsem ze Studia Citadela odešel a založil novou Bohnickou divadelní společnost. Sídlíme na Žižkově. Náš název je Citadelou zneužíván a je neplatný. 
Hráváte i jinde než v Bohnické nemocnice, nebo je tato Vaši jedinou scénou? Kde všude jste případně hráli?
Hráli jsme už ve více evropských státech. Dvakrát v Německu, v Belgii, vícekrát v Polsku, na Slovensku. v Praze jsme hráli pravidelně v Divadle Komedie, v ROXY - NOD, ale také v Divadle v Řeznické, v Ypsilonce, u Kaštanu, v V. koloně, v Na půl cesty, a nyní budeme hrát v Dejvickém divadle. V Divadle Za plotem už nehrajeme vůbec, protože tam nechodí diváci.
Jsou Vaši herci převážně lidé s duševní poruchou? Jak je to náročně, hrát divadlo, když herci, kteří umí jednotlivé role, čas od času musí jít na hospitalizaci?
Soubor je tvořen z pacientů a profesionálů, ale jejich poměr se neustále mění. Je to zhruba půl na půl, jak kdy. Zjistili jsme, že velmi často se hospitalizace pacientů oddálí nebo se nekoná vůbec, protože je drží společné úsilí odehrát divadlo, nenechat ty druhé ve štychu, odjet na zahraniční zájezd. Lépe se jim vzdoruje třeba depresím.
Je hraní divadla pro herce léčivé, napomáhá k úzdravě?
Zcela jednoznačně, o tom jsem hluboce přesvědčen a potvrzují to i sami herci pacienti. Otevírá jim to nové světy, zbavují se trémy, úzkosti, depresí, poznávají novou radost ze společné práce.
V některých léčebnách se lidé s duševní poruchou léčí pomocí psychodynamické terapie. Dělá i Vaše divadelní skupina něco podobného?
Nepraktikujeme žádné řízené terapie. Víme, že divadlo je magické, zázračné médium, které nemůže samo o sobě vyléčit duševní chorobu, ale může velice napomoci nelékařskou, uměleckou metodou k duševnímu zdraví.
