Ilustrace: Wiki Commons
V rachotě
Pověz mi co se tak v rachotě dělává,
když si chceš rozpálit žáhu denaturákem,
a rozkousat si záděru do krve,
co si budem povídat, nebylo by to poprvé,
kdy si trochu víc máknem,
a starosta ochutnává rakvičku se šlehačkou.
Řekni mi co se ti vyplaví do palice,
když si chceš pustit hubu na špacír,
protože vobden hovězí na paprice,
a zářivkou chtěj ti vypálit díru do hlavy,
no to mě vždycky neskutečně pobaví,
jak se to zvíře chlubí svojí smečkou.
- - - - - - - -
Pracovní politikou z podoby odveden,
teď rýhou v léku do jídla se přimíchám,
zavřu se do skříně, z putyky dovezen,
promiňte, teď angažovat se nenechám.
Kapkou sliny si zaškrtnu v kalendáři,
den kdy se zase do kolotoče zapojím,
snad bez gáže mě nevyhoděj před oltáři,
předveden zakleknu a vklidu se pomodlím.
Bulletin
Ach bulletine co tě každej měsíc odebírám,
a tolik lidí co tě po třicet dní mačká,
v podstatě seš jak prodejná kolegyně,
už když mi klepeš na poštovní vrátka.
A že tvoje existence bude možná krátká,
co by na to řek tvůj otec z tiskárny?
Za to uštědříš pár ran přímo do srdce,
a povytáhneš jednu nohu z pakárny.
A nejen mě... tak už mi klepeš?
Na poštovní vrátka.
Nonverbálně
V podivném posedu na židli se zlatým čalouněním
s výdechem a nádechem rychlostí vteřiny
připomínám si to na co jsem měl zapomenout
a kvílení papírové membrány nepřestává žhnout
jenom květiny
jejich vázy
čisto je tu bez prachu a pachu
jsem zahradník co už nesází
jenom sklízí
plody strachu svého
a cíl je jediný
beze slov
opřít se o něco pevného co snad uvnitř stále čeká
začne být konečně teplo, co už dlouho není
ne jako ta stará ošuntělá deka
ale horká řeka sálající z hrudníku přímo ven
stačí pohled z okna
začíná noc
a končí sen
beze slov
