Nezisková organizace Green Doors se věnuje péči o lidi, lidi, které na jejich cestě životem potkala duševní nemoc. Zpovídali jsme dvě její pracovnice, které se věnuji vztahu s médii, Františku Dynkovovou a Ivonu Inostrozu.
Co je cílem Vaší organizace?
Především se zaměřujeme na pracovní rehabilitaci pro lidi, kteří se na své životní cestě potýkají s duševní nemocí. Green Doors provozuje tři tréninkové podniky: kavárnu V. kolona, kavárnu Café Na půl cesty, restauraci Mlsná kavka. Podle fáze zotavení si zájemci vybírají, kde budou pracovat. V. kolona je na provoz nejklidnější, takže zde si mohou klienti budovat své první pracovní zkušenosti. V Café Na půl cesty je pracovní zátěž již náročnější, zejména v letním provozu a trénink v Mlsné kavce lze přirovnat už k běžnému zaměstnání, kde se klienti učí pracovat bez podpory terapeutů.
Také poskytujeme poradenství, nabízíme kurzy, které se můžou hodit nejen v pracovním životě. Pořádáme podpůrné skupiny jak pro lidi, kteří mají přímou zkušenost s duševním onemocněním, tak pro lidi z jejich nejbližšího okolí (rodina, kamarádi apod.).
Spolupracujeme se zaměstnavateli, kteří stejně jako my věří, že téma duševního zdraví na pracoviště patří a zaměstnávání lidí se znevýhodněním je samozřejmostí.
Zabýváme se i osvětou. Za zmínku například stojí velká každoroční akce Čarodějnice, která se koná v Centrálním parku na Pankráci před Café Na půl cesty.
Nabízíte pracovní terapii lidem s duševní nemocí mimo jiné v kavárnách. Jak se jim ve Vašich kavárnách daří?
Pokud se rozhodnete vstoupit do tréninku, sejdete se nejdříve s příjmovou terapeutkou. Ta vás informuje, jak program probíhá, co nabízí a jaká je aktuální nabídka volných míst. Podle schopností a přání si poté domluvíte, na jaké pracovní pozici můžete pracovat, například pracovník úklidové dílny, pomocný/á kuchař/ka, kuchař/ka, asistent/ka barmana, barman/ka. Součástí tréninku jsou také individuální konzultace s patrony (klíčovými pracovníky), kteří vás podpoří nejen na směnách, ale i v jiných životních oblastech.
Zpětně klienti hodnotí rehabilitaci třeba takto: “Nebyl jsem si jistý, zda práci v kavárně zvládnu. Brzy se ale dostavily první úspěchy, a to mi pomohlo k lepšímu sebevědomí. Začal jsem tu potkávat lidi, najednou jsem nebyl sám. Po skončení tréninku jsem si našel dobrou práci.”
Daří se jim nalézt práci i poté, co skončí doba, po kterou byli v kavárnách zaměstnáni?
Jedním z cílů pracovní terapie je právě orientace na trh práce. Během tréninku se učíte nejen pracovním návykům a komunikaci, ale poznáváte i své vlastní limity a víte, jakou pracovní zátěž či míru stresu při své nemoci zvládnete.
Zůstáváme v kontaktu s těmi, kteří rehabilitací u nás prošli, a ptáme se, jak se jim daří mimo “svět” našich kaváren. Chceme, aby se bez nás dokázali obejít, ale zároveň, aby věděli, kde mohou najít podporu, když bude potřeba. Většina z nich po skončení tréninku nastoupí do běžné práce. Jejich pracovní pozice jsou různé, přes prodavačku, kustoda, asistenta ředitele až po pracovníka v IT. Někteří mají práci na plný úvazek, jiní si domluví práci jen na pár hodin týdně nebo se vrací ke studiu. Dalším naopak vyhovuje spíše práce na chráněném místě.
Myslíte, že návštěvníci kaváren, poté co je obslouží lidé trpící duševní nemocí, změní alespoň částečně pohled na takto nemocné?
Zajímavé je i to, že spousta návštěvníků vůbec netuší, že v podniku, který navštívili, pracují lidé se zkušeností s duševním onemocněním. Například Mlsná kavka, která sídlí na ulici Sokolovská, kde je velké množství dalších kaváren a restaurací, téměř vždy dokáže restauraci zaplnit. Lidé se často až po návštěvě dozví, že je obsluhovali lidé se zkušeností s duševním onemocněním. To je může až v dobrém šokovat.
Takže určitě ano. Lidé často po návštěvě jedné z našich kaváren změní svůj pohled na věc. Zjistí, že netřeba mít z lidí s duševním onemocněním obavy. Že člověk s duševním onemocněním může docela dobře fungovat ve společnosti. To, že měl někdo jednu schizoidní ataku, neznamená, že schizofrenie je celý on, ale že se jedná jen o jednu z mnoha zkušeností na jeho cestě životem. A to že vůči duševnímu onemocnění není „imunní“ nikdo z nás.
Na Vašich stránkách máte uvedeno, že se také snažíte pomáhat blízkým lidí, kteří trpí duševní nemocí. Jaké služby jim nabízíte?
Jsou to například pravidelné podpůrné skupiny. Jsou určeny pro rodiče, kamarády, partnery, širší rodinu…prostě pro každého, koho se téma jen trochu týká. Účastníci této skupiny ji nazývají záchytným bodem, majákem. Na podpůrné skupině se člověk může svěřovat anebo jen tak mlčet a poslouchat. Na skupiny zveme i různé odborníky, např. z řad psychiatrů a zdravotních sester.
Také pořádáme jednorázové akce. Většinou jsou to přednášky, nebo třeba benefice. V minulosti proběhl cyklus zajímavých setkání u kávy na různá témata kolem duševního zdraví, které vedou naše terapeutky, které pracují v tréninkových kavárnách a mají každodenní kontakt s lidmi s duševním onemocněním.
Další takovou aktivitou je akce “Živá kniha”. Místo knih si návštěvník akce může „zapůjčit“ čas člověka s duševním onemocněním, který sdílí svůj příběh. „Čtenář“ se může zeptat na konkrétní věci, které ho zajímají, nebo jenom aktivně naslouchá. Koncept byl vyzkoušen už na akcích Mezi ploty či Babím létě (obě akce se uskutečnili v PN Bohnice).
Snažíte se kromě sociálního poslání také umožnit návštěvníkům, aby si pořádně vychutnali Vaši kávu? Dbáte na kvalitu poskytovaného občerstvení?
Jsme moc rádi, že jste tuto otázku položil. To je velký omyl veřejnosti, že když je nějaký podnik tréninková kavárna, budou návštěvníci odcházet s politým tričkem. Tak to opravdu není, kvalita služeb pro zákazníky je pro nás prioritou. Stejně jako ostatní kavárny se snažíme prodávat vynikající kávu. V našich kavárnách máme k dispozici výbornou fair trade kávu od mamacoffee, pražírny českého družstva Fair & Bio nebo sicilskou kávu Moak.
Naši kuchaři tvoří výborné pokrmy. Ve všech našich podnicích se zaměřujeme primárně na vegetariánskou a veganskou stravu. V restauraci si můžete dát například burger s grilovaným portobellem, kyselou cibulí, parmazánovým chipsem, chimichuri, nebo kokosovou panna cottu s mangovým pyré.
To, že kromě sociální práce, kterou děláme pro klienty, poskytujeme i vynikající služby pro zákazníky, dokazuje fakt, kolik let už naše kavárny na gastronomickém trhu působí. V. kolona tento rok oslavila 20 let fungování. Café na Půl cesty působí v parku Pankrác již dlouhých 22 let. Mlsná kavka, naše vegetariánská restaurace, působí, v Karlíně, kde podniky často vznikají a zanikají, již téměř 10 let.
Nedávno jste oslavili dvacetileté výročí kavárny V. kolona. Podařilo se Vám toto výročí náležitě oslovit?
Jelikož jsme na Kolonu náležitě pyšní, oslavy probíhají pod hastagem #chodimevtomspolu celý rok 2019. Na začátku roku proběhl benefiční koncert. Uspořádali jsme výstavu fotografií z historie kavárny. Na festivalu Mezi ploty běžel zmiňovaný projekt Živé knihy. V červnu se konal tradiční festival pro celou rodinu Kolonní hrátky. V září v rámci Babího léta Vladivojna La Chia zazpívala v Koloně. A na Den duševního zdraví se konal přímý přenos Radia Wave a jejich pořadu Diagnóza F přímo z kavárny, večer pak v V. koloně zahrála kapela Kalle. K výročí jsme vydali speciální noviny, které shrnují dvacetiletou historii kavárny. Nejen pro fanoušky kavárny jsme udělali limitovanou edici ponožek.
Pořádáte ve Vašich kavárnách i nějaké kulturní akce, případně workshopy? Jaké?
To je velmi dobrá otázka. Každá z našich kaváren má velmi bohatý kulturní program. Jsou to převážně koncerty, výstavy, přednášky či filmové projekce. Café Na půl cesty každý měsíc pořádá v průměru 12 kulturních akcí. Snažíme se podpořit alternativní žánry, začínající umělce a velkou část programu tvoří autoři, kteří mají sami duševní onemocnění či se tomuto tématu ve své tvorbě věnují. Bohatý program se odehrává i v našem sídle v Křižíkově ulici, kde se odehrávají aktivity určené přímo lidem s duševním onemocněním, například poradenství, počítačové kurzy, trénink mozku, workshopy jako mindfulness relaxace či podpůrné skupiny.
Máte nějakou vizi, jak dál rozšiřovat své služby? Neuvažujete třeba o dalších kavárnách?
Ne, o dalších kavárnách neuvažujeme, spíše chceme zkvalitňovat stávající služby. Chceme být úspěšným soběstačným poskytovatelem sociálních služeb, který je součástí systému péče o lidi s duševním onemocněním. Chceme nabízet služby, které reagují na potřeby lidi s duševním onemocněním, tak aby byla pro ně služba co nejužitečnější, které pomohou k životu v komunitě a na cestě k úzdravě. Nezapomínáme ani na zaměstnance, pro které chceme mít důstojné ocenění jejich práce. Chceme mít kolem sebe dobré spřátelené zaměstnavatele, kteří zaměstnají naše klienty a partnery, kteří nás budou v naší činnosti podporovat. Dlouhodobým cílem je i osvěta veřejnosti, která má pomoci destigmatizaci lidí s duševním onemocněním, ale také přispět k tomu, aby se každý uměl postarat o své duševní zdraví a nebál se říct si o pomoc či pomoci svým blízkým.
Jak Vás může veřejnost podpořit? Asi by měli navštívit Vaše kavárny, jsou nějaké další možnosti?
Navštívit jeden z našich tří podniků je určitě skvělý krok. Až tam zajdete, můžete si k vašemu oblíbenému nápoji přikoupit SMYSL, který stojí 15 Kč a celá částka jde na pracovní trénink. K této naší iniciativě se připojili i jiné kavárny, a to: Antonínovo pekařství, Café Jericho, Pisco Café. Můžete se také stát partnery Green Doors a podpořit naše aktivity, ať už finančně, věcnými dary nebo jako dobrovolníci. Zaměstnavatelé s námi mohou spolupracovat a nabídnout stáže a pracovní místa pro naše klienty.
Blíží se Vánoce, a tak u nás můžete pořídit i skvělé vánoční dárky a zároveň podpořit dobrou věc. Populární jsou „kolonní ponožky“, které vznikly ve spolupráci s „we are ferdinand“ a motivační diář, se kterým vaše sny získají reálné obrysy.
Kdo má čas 12.12, může přijít na benefiční prodejní výstavu “Karel slaví narozeniny“. Jde o výstavu autorských básní zpracovaných jednotlivými tvůrci dle jejich subjektivní interpretace do rozličných uměleckých podob. Odkaz zde.
Dále je možnost nás přímo podpořit jakoukoliv částkou přes portál darujme.cz.
