Další den naší stáže v Bergenu, v organizaci ALF, jsme se potkali se studenty ročního kurzu pro budoucí peery, tedy lidí se zkušeností s duševní nemocí, kteří již dosáhli úspěchu na cestě k zotaveni a mohou tak pomáhat dalším. Mohli jsme s nimi krátce diskutovat a poznat chod jejich školy. Právě společně pracovali na svých závěrečných esejích... blížil se konec jejich studia, v červnu se stanou peery, získají certifikát MB.

V Norsku mohou peeři pracovat v mnoha různých oblastech, například na radnici, v neziskových organizacích, ve zdravotnictví. Mohou pomáhat lidem s duševní poruchou hospitalizovaným v nemocnicích, mohou se zabývat pomocí uživatelům drog, aktivizovat postižené a pomáhat jim s náplní volného času… 

Zajímavé je také to, že vzdělávání peerů trvá v Norsku asi rok, zatímco u nás trvá školení peer konzultantů jen pět dní. Nesmím ale zapomenout, že alespoň příprava profesionálních peer lektorů na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě taky trvala kolem jednoho roku.

Číst dál...

Autorka fotografie: Magda Dosbabová

Během exkurze v Bergenu bylo stále více zřejmé, že zdejší sociální služby jsou silně propojeny s městem. Organizaci ALF, která se zaměřuje na pracovní uplatnění lidí s postižením, se například povedlo obnovit původní funkci parku, do kterého chodili lidé závislí na drogách. Některým z nich byla nabídnuta finanční odměna za účast na brigádě, která měla za cíl úklid parku od injekčních stříkaček. Radnice pak nějaký čas ponechala park uzavřený, a když jej poté otevřela, začali ho navštěvovat běžní obyvatelé města, kteří tak získali hezký nový prostor pro odpočinek. 

Jindy se ALF nechal inspirovat historickou praxí, kdy každé ráno majitelé lodí vybrali několik chudých, kteří přišli k molu, a nabídli jim možnost výdělku prací na lodi. Dnes je tato pomoc nabídnuta lidem závislým na drogách – mohou kdykoliv přijít a jeden den si odpracovat. Nikdo po nich nevyžaduje, aby přišli přesně stanovený den, prostě přijdou, když se cítí dobře a chtějí si něco přivydělat. Taková volnost přichází mnoha lidem s problémy psychického rázu velmi vhod. 

Číst dál...

Hotel zvnějškuOpět jsem díky jihlavské Vysoké škole polytechnické zavítal do norského Bergenu, kde mne čekají dva týdny zajímavé stáže. Zkusím každý večer přinést krátkou reportáž o sociálních zařízeních, které jsem navštívil a poznal. Chci psát články přímo během pobytu a ne posléze po návratu domů. Při psaní článků jsem předtím vždy vycházel ze své rešerše, nyní zkusím více improvizovat, psát z hlavy, pustit se do něčeho nového, s čím nemám zkušenosti. A posunout tak své dovednosti.

 

S kolegyní máme v plánu navštívit několik dílen a zařízení, které patří pod organizaci ALF. Ta je zaměřená na pomoc lidem s psychickým hendikepem, převážně v pracovní oblasti. Celé dva týdny naší stáže v Norsku strávíme v bergenském hotelu Klosterhagen, který také patří pod zmíněnou organizaci.

Číst dál...

První týden v květnu jsme spolu s účastníky peer-lektorského projektu Vysoké školy v Jihlavě navštívili Bergen na jihu Norska. V loňském článku jsem se věnoval obecné charakteristice péče o duševní zdraví v tomto pokrokovém městě, nyní bych rád představil několik projektů, které jsme navštívili. Lidé s duševní nemocí mají ve městě množství velmi pestrých možností, jak se realizovat. Jaké služby jsme například viděli?

Dům Amalie Skram

Naše první návštěva směřovala do kreativního centra pro lidi s bolavou duší. Dochází do něj velké množství tvůrčích lidí v poměru k počtu zaměstnanců, kteří se jim věnují. Pracuje v něm minimum sociálních pracovníků, uplatnění v něm ale našli profesionální umělci různých oborů, jako je například výtvarné umění, práce se dřevem nebo hudba.

Číst dál...

Dalším zajímavým členem Spolku Kolumbus, se kterým jsem se rozhodl udělat rozhovor, je Jirka Charvát. Pracuje jako programátor, je otcem čtyř dětí a vedle toho rozvíjí svůj koncept Emotional stability learning.  Koncept, který mu před mnoha lety pomohl překonat vlastní psychospirituální krizi.

 

Můžeš popsat, v čem spočívá jádro Tvého projektu Emotional stability learning?

Domnívám se, že biologickou podstatou řady duševních onemocnění a poruch, včetně nejtěžších depresí, schizofrenií, bipolárních poruch, panických poruch a mnoha dalších, je plasticita neuronů. Jde o vědou dobře popsaný proces vzniku nových synaptických spojů a nervových drah, který je základním mechanismem dlouhodobé paměti. V případě duševních poruch se tento přirozený mechanismus může obrátit proti nám – a to primárně vznikem nadměrných spojů k emočním centrům, které způsobují trvalé negativní emoce, a sekundárně pak mnoha rozmanitými až podivnými jevy, jako jsou nereálné zvukové a vizuální vjemy, různé obsese, neobvyklé chování a podobně. V projektu Výuky emoční stability (Emotional Stability Learning) se snažíme jít k podstatě problému – k opravám chybných spojů k emočním centrům. Snažíme se je oslabovat a odstraňovat v souladu s realitou. Snažíme se hledat cesty jak proces zefektivňovat. Léky, např. moderní antidepresiva typu SSRI (selective serotonine reuptake inhibitors) cílí na důsledek – nízkou hladinu serotoninu a naše špatné pocity – nikoliv na příčinu, kterou je dle mého názoru neoptimální zapojení naší neuronové sítě a nepřesné chápání reality.

Na rozdíl od například kognitivně-behaviorálních terapií vyjmenováváme několik „emočně stabilních“ kognitivních schémat – např. otáčení emocí, princip subjektivity, víru v boha a další, jejichž přesné chápání a obecné důsledné zvládnutí vede k úplné emoční stabilitě. Jde o to, že čím důsledněji, přesněji a rychleji podle těchto schémat (a v souladu s objektivní realitou) zvládneme korigovat důležitost našich problémů, tím nižší bude naše průměrná negativní emoce. A to i v nejtěžších situacích kolapsu našich životů nebo při velmi nepříznivých okolnostech. Věřím, že i lidé dlouhodobě bojující s těžkými duševními nemocemi můžou být jednoho dne z hlediska emocí zcela v pořádku.

Číst dál...

Spolek Kolumbus, který sdružuje lidi s duševní nemocí, se připojil k Memorandu o ochraně lidí s postižením před násilím. To bylo veřejnosti představeno v prosinci a stojí za ním představitelé mnoha organizací hendikepovaných. Podle ředitele Spolku Kolumbus Milana Jíši to mají velmi těžké zvláště lidé, kteří mají kombinované postižení.

Autoři memoranda uvedli, že je nutné dodržovat mezinárodní dohody, které se snaží lidem s postižením zajistit takový standard bezpečí a péče, jaký mají zdraví lidé, a které zohledňují specifické potřeby takových osob.

Milan Jíša na setkání, při kterém byl zahájen sběr podpisů pod memorandum, například zmínil, že je mnoho oblastí, ve kterých lze v tuzemsku zlepšit služby pro osoby s duševní nemocí. Je třeba, aby se zlepšila péče v psychiatrických nemocnicích, aby se rozvíjela komunitní péče a služby pro duševně nemocné, je třeba změnit současné zákony o duševním zdraví. Je dobré zajistit lidem s problémy v této oblasti, aby měli lepší právní zastoupení před soudy, například při řešení detencí a způsobilosti k právním úkonům. Důležité také je zajistit dostupnost psychiatrické péče.

Číst dál...

Strana 1 z 53

Copyright © 2023 - Spolek KOLUMBUS