Do Skandinávie jsem se mohl na stáž vydat jako externí lektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, a to v rámci programu Erasmus+. Původně jsem uvažoval o výpravě do bergenské ekologické farmy Framnes Gard, ale vývoj šel nakonec jinudy. Vydal jsem se do organizace ALF, která zajišťuje práci lidem s duševní nemocí. Obě organizace ale spolupracují. Proto jsme s kolegyní Magdou navrhli Haraldu Rongvedovi a Kurtu Vildgrenovi, dvěma organizátorům naší návštěvy, že bychom se na zemědělskou usedlost chtěli jet podívat. Nebyl to žádný problém, naopak nám Harald nabídl, že nás tam odveze.
Paní farmářka Solveig Lilletvedt se v rámci spolupráce s naší hostitelskou organizací věnuje zaměstnávání lidí s duševní nemocí. Pracovníci mají podle majitelky usedlosti „příležitost jít ven, vnímat počasí, pracovat se zvířaty a spolupracovat se svými kolegy.“ Z jejího přístupu jsme pochopili, že velmi podporuje své pracovníky. Přesto, že mi zemědělská práce nešla úplně od ruky, občas nás pochválila a vyjádřila se, že je s naší prací spokojená. Dokonce nás chválila i před svými dalšími kolegy z ALFu.
Měla pro nás připravenou práci na několik hodin. Společně jsme sadili brambory. Vtipný byl moment, kdy jsme čistili naše oblečení špinavé od mokré hlíny. Celí jsme se polévali užitkovou vodou. Také jsme rozebrali jednu malou dřevěnou stavbu.
Majitelka Framnes Gard a její kolegové se společně starají o několik druhů zvířat. Mají mnoho koz, dříve prodávali mléko, nyní prodávají malé kozičky, které se narodí a vyrostou v jejich péči. Kozel je od koz oddělený. Mají mnoho slepic, jejich vajíčka jsou jednou z věcí, kterou prodávají. Mají také zajíce, docela veliké a dobře vykrmené.
Framnes Gard tvoří nyní mnoho různých budov. Farmářka Solveig žije na farmě celý život, nyní je hlavní šéfkou, podnik zdědila po svých rodičích. V minulosti spočívalo její podnikaní v prodeji mléka a masa. Od roku 1998 spolupracuje s radnici, tehdy v ní začali pracovat první pomocníci z Bergenu.
Jak tedy farma funguje, jak získává peníze na svou činnost?
Farmářka využívá svůj areál pro několik různých služeb, které ji zajišťují peníze. Důležitý příjem ji plyne ze zaměstnávání lidí s duševní nemocí z města. Také prodává vajíčka a pár dalších produktů svého zemědělství. Zajímavou součástí ekofarmy je areál pro lukostřelbu.
Solveig Lillevedt se se svými pomocníky snaží zapojit místní komunitu. Zmínil jsem se jí o bedýnkách– o trvalé podpoře zemědělce svou komunitou výměnou za nabídku bedýnek plných zeleniny. Pro farmářku to ovšem nebyla nejvhodnější cesta, ale umožnila lidem ze sousedství zajistit si zeleninu vlastními silami. Na jedné části pozemku si mohou lidé z nedaleka pronajmout svou vlastní malinkou zahrádku a pěstovat si, na co mají chuť.
V čem je farma společensky prospěšná?
Na farmě pracují lidé s hendikepem, mají tak smysluplnou práci, která je přínosná pro jejich psychickou pohodu. Dále nabízí dětem z města, které přírodu moc nepoznaly, možnost blíže se seznámit se zvířaty, mohou si s nim pohrát, pohladit je. Přijet mohou áci školek, škol i děti v mimoškolní péči. V areálu je několik malých dřevěných budov, ve kterých si mohou hrát. Největší dětskou atrakcí je asi velká dřevěná dvoupatrová tvrz, která na mne zapůsobila jako sídlo nějakého černého mága. Lidé z města mohou v prostorách farmy oslavovat také narozeniny.
Závěr
Pracovníci farmy na svém webu mají pravdivě uvedeno: „Společně děláme farmu dobrým místem pro každého.“
