Autorka fotografie: Magda Dosbabová
Během exkurze v Bergenu bylo stále více zřejmé, že zdejší sociální služby jsou silně propojeny s městem. Organizaci ALF, která se zaměřuje na pracovní uplatnění lidí s postižením, se například povedlo obnovit původní funkci parku, do kterého chodili lidé závislí na drogách. Některým z nich byla nabídnuta finanční odměna za účast na brigádě, která měla za cíl úklid parku od injekčních stříkaček. Radnice pak nějaký čas ponechala park uzavřený, a když jej poté otevřela, začali ho navštěvovat běžní obyvatelé města, kteří tak získali hezký nový prostor pro odpočinek.
Jindy se ALF nechal inspirovat historickou praxí, kdy každé ráno majitelé lodí vybrali několik chudých, kteří přišli k molu, a nabídli jim možnost výdělku prací na lodi. Dnes je tato pomoc nabídnuta lidem závislým na drogách – mohou kdykoliv přijít a jeden den si odpracovat. Nikdo po nich nevyžaduje, aby přišli přesně stanovený den, prostě přijdou, když se cítí dobře a chtějí si něco přivydělat. Taková volnost přichází mnoha lidem s problémy psychického rázu velmi vhod.
Příběhy nám vyprávěl Harald Rongved, člen vedení této organizace. Park nám ukázal při cestě do jeho kanceláře, kde jsme následně v dlouhém rozhovoru, i s dalším odborníkem Kurtem Wildgrenem, rozebírali celkové fungování české i norské společnosti, debatovali jsme o možnostech pracovního uplatnění lidí s postižením v obou státech. Zajímavých informací nám poskytli hodně a velmi ochotně se zapojili i další pracovníci organizace. Byli jsme překvapeni intenzitou, se kterou se nám - běžným návštěvníkům z Evropy - věnovali.
Harald hovořil o přístupu ALF, kdy sociální pracovníci nikdy neposuzují nemoc, kterou pracovník trpí, ale vždy se snaží nalézt a podpořit jeho silné stránky. Podařilo se jim zajistit běžná pracovní místa pro pracovníky třeba v knihovnách, opravně aut, mateřských školkách.
Mám pocit, že v Norsku nepotřebují speciální zákony podporující zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Lidé tady mají silné sociální cítění, firmy rády zaměstnají osoby se zdravotním postižením, je to součást jejich marketingu. Vláda k takové podpoře nemocných nepřistupuje jen jako ke své povinnosti pomáhat, ale vnímá jejich potenciál, jsou pro ni významnou ekonomickou silou, zdroj dalšího bohatství. U nás možná právě k lidem s psychickými potížemi či jinými nemocemi nepřistupuje společnost úplně vstřícně. V případě našeho státu je proto velmi důležité, že byla v minulosti přijata legislativa, která lidem se zdravotním postižením pomáhá najít práci (mám na mysli náhradní plnění).
V ALFu mají velké množství různých „dceřiných společností.“ Služba Aurora například podporuje ženy, pachatelky trestných činů, které jsou v trestním řízení. Pomáhá jim naplnit jejich potřeby, tedy pokud jsou v souladu se zákonem. Pomáhá jim nejen v době výkonu trestu, ale předtím i po něm, a tím jim výrazně ulehčuje začlenění do společnosti po návratu z vězení.
Jednou z aktivit organizace bylo dříve i vydávání časopisu Megafon, který prodávali lidé s duševní nemocí. Něco podobného jako je u nás doma Nový prostor, jen ho místo lidí bez domova prodávali hendikepovaní. Vydávání Megafonu skončilo v roce 2019, protože nebylo moc lidí, kteří by měli zájem ho prodávat. Nicméně jsem se dozvěděl, že v Norsku existuje televizní stanice BRA TV (v překladu dobrá televize), která zaměstnává jen a pouze lidi s nemocí na pozicích například techniků, reportérů, moderátorů …
Organizace sídlí v zajímavé a hezké budově, která je prosklená a uvnitř moc pěkně vybavena a zařízena. V nejvyšším patře sídlí referenti a manažeři společnosti, jejich kanceláře jsou na okrajích patra, uprostřed je kuchyň a jídelna, kde se mohou všichni během oběda setkávat. V patře je také designová dílna, kde programují, zabývají se marketingem. Lidé se zdravotním postižením vyučují jak programovat (front end, termín označuje tu část aplikací, které vidí uživatelé). Ukázali nám také svou deskovou hru zaměřenou na posilování kognitivních funkcí a využívání silných stránek lidí s duševní nemocí. Zde také vytvářejí webové stránky pro spřátelené organizace.
V patrech pod ústředím je několik dílen, v některých strávíme příští dny. Nejvíce se těším, až si vyzkouším práci v dřevařské dílně. Práce se dřevem mi dělá psychicky moc dobře, s Haraldem jsme se shodli, že taková činnost člověka uklidňuje. Jen mám strach z úrazu :-). Také je tam dílna šicí, kde vyrábějí tašky, trika, přáníčka, i tady budeme mít příležitost práci si vyzkoušet. Vedoucí dílny jsem upozornil, že jsem trochu nešikovný, ale přesvědčila mne, že se nemusím bát, že se to dá naučit. Dole v budově je umístěna velká prádelna, poskytují tam služby nejen přímo pro obyvatele města, ale perou tam i prádlo z „chráněného hotelu“.
