V Norsku jsou farmy spíše menší, farmáře příliš neuživí, ale Norové našli jiný způsob, jak zemědělcům zajistit pravidelný příjem. Lidé s duševní nemocí i děti se mohou účastnit pracovní terapie na ekologických zemědělských usedlostech. Takové farmy získají certifikát Green care (v češtině Zelená péče) a jsou podporovány úřady a různými organizacemi, třeba neziskovkami, které pečují o lidi s psychickými obtížemi.
Na základě svých zkušeností s duševní nemocí hodnotím norský způsob podpory jako velmi účinný a užitečný. Když jsem v době ataky strávil celý den prací na zahradě, nosil cihly, štípal dříví, cítil jsem se večer velmi uklidněný, mé nepříjemné fantazie byly významně utlumeny. Při jednodenní práci na farmě v Bergenu, která zelený certifikát získala, jsem si připomněl, co mi dělá psychicky dobře. Samozřejmě, neplatí to pro každého, pro některé typy nemocí uvedená terapie nemusí pomáhat.
Další den naší stáže v Bergenu, v organizaci ALF, jsme se potkali se studenty ročního kurzu pro budoucí peery, tedy lidí se zkušeností s duševní nemocí, kteří již dosáhli úspěchu na cestě k zotaveni a mohou tak pomáhat dalším. Mohli jsme s nimi krátce diskutovat a poznat chod jejich školy. Právě společně pracovali na svých závěrečných esejích... blížil se konec jejich studia, v červnu se stanou peery, získají certifikát MB.
V Norsku mohou peeři pracovat v mnoha různých oblastech, například na radnici, v neziskových organizacích, ve zdravotnictví. Mohou pomáhat lidem s duševní poruchou hospitalizovaným v nemocnicích, mohou se zabývat pomocí uživatelům drog, aktivizovat postižené a pomáhat jim s náplní volného času…
Zajímavé je také to, že vzdělávání peerů trvá v Norsku asi rok, zatímco u nás trvá školení peer konzultantů jen pět dní. Nesmím ale zapomenout, že alespoň příprava profesionálních peer lektorů na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě taky trvala kolem jednoho roku.
Autorka fotografie: Magda Dosbabová
Během exkurze v Bergenu bylo stále více zřejmé, že zdejší sociální služby jsou silně propojeny s městem. Organizaci ALF, která se zaměřuje na pracovní uplatnění lidí s postižením, se například povedlo obnovit původní funkci parku, do kterého chodili lidé závislí na drogách. Některým z nich byla nabídnuta finanční odměna za účast na brigádě, která měla za cíl úklid parku od injekčních stříkaček. Radnice pak nějaký čas ponechala park uzavřený, a když jej poté otevřela, začali ho navštěvovat běžní obyvatelé města, kteří tak získali hezký nový prostor pro odpočinek.
Jindy se ALF nechal inspirovat historickou praxí, kdy každé ráno majitelé lodí vybrali několik chudých, kteří přišli k molu, a nabídli jim možnost výdělku prací na lodi. Dnes je tato pomoc nabídnuta lidem závislým na drogách – mohou kdykoliv přijít a jeden den si odpracovat. Nikdo po nich nevyžaduje, aby přišli přesně stanovený den, prostě přijdou, když se cítí dobře a chtějí si něco přivydělat. Taková volnost přichází mnoha lidem s problémy psychického rázu velmi vhod.
Opět jsem díky jihlavské Vysoké škole polytechnické zavítal do norského Bergenu, kde mne čekají dva týdny zajímavé stáže. Zkusím každý večer přinést krátkou reportáž o sociálních zařízeních, které jsem navštívil a poznal. Chci psát články přímo během pobytu a ne posléze po návratu domů. Při psaní článků jsem předtím vždy vycházel ze své rešerše, nyní zkusím více improvizovat, psát z hlavy, pustit se do něčeho nového, s čím nemám zkušenosti. A posunout tak své dovednosti.
S kolegyní máme v plánu navštívit několik dílen a zařízení, které patří pod organizaci ALF. Ta je zaměřená na pomoc lidem s psychickým hendikepem, převážně v pracovní oblasti. Celé dva týdny naší stáže v Norsku strávíme v bergenském hotelu Klosterhagen, který také patří pod zmíněnou organizaci.
První týden v květnu jsme spolu s účastníky peer-lektorského projektu Vysoké školy v Jihlavě navštívili Bergen na jihu Norska. V loňském článku jsem se věnoval obecné charakteristice péče o duševní zdraví v tomto pokrokovém městě, nyní bych rád představil několik projektů, které jsme navštívili. Lidé s duševní nemocí mají ve městě množství velmi pestrých možností, jak se realizovat. Jaké služby jsme například viděli?
Dům Amalie Skram
Naše první návštěva směřovala do kreativního centra pro lidi s bolavou duší. Dochází do něj velké množství tvůrčích lidí v poměru k počtu zaměstnanců, kteří se jim věnují. Pracuje v něm minimum sociálních pracovníků, uplatnění v něm ale našli profesionální umělci různých oborů, jako je například výtvarné umění, práce se dřevem nebo hudba.
Fotografie: Škola zotavení Jihlava
V rámci jihlavské Školy zotavení se připravuji na roli peer lektora (profese lidí se zkušeností s duševní nemocí, kteří přednášejí odborníkům o tom, jaké to je žít s podobnými potížemi). Chci tak získat přehled, jak lépe pracovat na osvětě v oblasti péče o duševní zdraví, jak adekvátně zmírňovat předsudky vůči lidem s psychickými potížemi. S budoucími peer lektory, s již zkušenými peer lektorkami a dalšími pracovníky našeho společného projektu, jsme se na začátku května vydali na pracovní cestu do norského Bergenu, kde jsme poznali místní, dobře promyšlenou péči o duševní zdraví. Naši norští partneři v čele s Audunem Pedersenem, lokálním politickým lídrem a výraznou postavou bergenských sociálních služeb, nám přichystali týden plný návštěv pokrokových zářízení a organizací.
Ačkoliv jsou bergenské služby péče o duševní zdraví na velmi vysoké úrovni, pořád se je místní snaží posouvat dál. Stejně jako čeští koordinátoři reformy k tomu potřebují hodnotící měřítka, v Norsku ale nejsou důležitá kvantitativní data (kolik lidí opustilo nemocnice apod. ), důraz je kladen na dodržování podstatných hodnot. Je například důležité, aby se mohli lidé s bolavou duší účastnit přípravy projektů, které jim později budou sloužit. Společné úsilí zapojených již vedlo k vytvoření velmi pestré nabídky možností, jak se mohou nemocní kreativně vyjadřovat a posilovat své silné stránky.
Centra duševního zdraví a další týmy, které vznikly v posledních letech v rámci transformace péče o o duševní zdraví, se aktuálně potýkají s nejistotou ohledně budoucího financování. „Na provoz těchto nových služeb měly být určeny prostředky z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Ty se však v rámci úsporných opatření nedostaly do finální podoby rozpočtu,“ uvedli odborníci z Aliance center duševního zdraví. Konečná verze rozpočtu byla nakonec opravdu schválena bez prostředků Ministerstva zdravotnictví na dotační titul pro týmy CDZ. Další financování zmíněných center je proto stále v řešení.
Centra jsou v podstatě vlajkovou lodí české reformy péče o duševní zdraví. Skládají se ze dvou hlavních částí, zdravotní a sociální. Sociální pilíř center vytvářejí sociální pracovníci a pracovnice, a právě problémy s jejich budoucím financováním probouzí nejistotu ohledně pokračování reformy.