Lenka Holková pracuje pro Ministerstvo zdravotnictví jako regionální koordinátor v rámci reformy péče o duševní zdraví v Moravskoslezském kraji. V tomto regionu je také krajskou zastupitelkou. Bydlí v Ostravě.
Jaké jsou nejdůležitější strategické cíle reformy psychiatrické péče v Moravskoslezském kraji? Kde vidíte největší problémy péče o duševní zdraví v kraji? Jak byste je chtěla změnit?
Cíle reformy jsou v Moravskoslezském kraji stejné jako v celé republice. Jako zásadní vidíme změnu způsobu, jak podporujeme lidi s vážným duševním onemocněním. Měli bychom usilovat, aby se zvýšila kvalita jejich života, a pomáhat jim na cestě k zotavení z nemoci. Měli bychom více pracovat s nadějí, s přijetím odpovědnosti za vlastní život. Součástí reformy je výrazné posílení prevence, destigmatizace celé oblasti, aby se lidé v případě psychických potíží nebáli řešit svou situaci. Téma chceme zakomponovat do školních osnov, aby si už i děti uvědomovaly důležitost vlastní duševní pohody.
Dalším cílem je přesun podpory co nejblíže přirozenému prostředí pacienta/klienta tak, aby jeho situace byla řešena v kontextu jeho života a sociálního prostředí. Dále usilujeme, aby se komplexní problémy standardně řešily na základě provázané mezirezortní spolupráce. Příkladem může být situace, při které si pacient již během své hospitalizace společně s pracovníky psychiatrického oddělení a pracovníky komunitních služeb plánuje rozsah podpory po hospitalizaci.
Potíže vidím ve stigmatizaci, v problematickém rozvoji terénní specializované zdravotní péče, v nedostatečném financování terénní podpory (sociální i zdravotní). Jsou to složité věci a změnit je nestojí jen na mně. Mou snahou je zapojit ostatní, aby se na změnách podíleli.
V poslední době získala značnou pozornost celé republiky komunitní péče, slavilo se třicet let od vzniku první služby tohoto typu… Je komunitní péče něco, co byste chtěla v našem kraji prosadit? Co by mělo mít podle Vás do budoucna větší roli: nemocniční, ambulantní, nebo terénní péče?
Určitě. Věřím, že právě podpora přímo v komunitě, kde pacient žije, je jednou z nejefektivnějších možností.
Každá forma (nemocniční, ambulantní, terénní) má svou úlohu a důležitost. V současnosti je v praxi stále opomíjená terénní podpora, která dokáže reagovat na skutečné problémy, které pacient/klient řeší. Terénní tým se může zkontaktovat s lidmi, kteří sami pomoc nevyhledávají, a přitom jejich okolí určité potíže vnímá.
Můžete vysvětlit svou profesi – koordinátorka reformy psychiatrické péče v Moravskoslezském kraji? Jaké instituce jste součástí, co je náplní Vaší práce…? Máte při výkonu své profese nějaké problémy, které musíte překonávat? Co považujete za svůj největší úspěch?
Mým úkolem je především plánovat a pomáhat vytvářet síť služeb v souladu s koncepcí, kterou jsem představila výše. Pracuji pro Ministerstvo zdravotnictví. Přivítala bych lepší technické zázemí. Vše, co potřebuji (kancelářské potřeby, tiskárnu, prostory pro setkávání, dopravu), řeším vlastními prostředky.
Nejde jen o můj úspěch. Hodně spolupracuji s regionálními odbornými garanty (PhDr. Ivana Strossová a MUDr. Petr Šilhán, Ph.D.). Společnými silami a ve spolupráci s příslušnými městy a poskytovateli se například podařilo vytvořit centra duševního zdraví v Ostravě a ve Frýdku-Místku.
Jaký postoj mají, na základě Vašich zkušeností, psychiatři a další zdravotnický personál k reformě? A co politici?
Nelze jednotně konstatovat, jaký postoj mají psychiatři a další. Je to velice různé.
Můžete udělat v rámci reformy něco pro to, aby čím dál více lidí s duševní nemocí začalo pracovat na svém zotavení?
Snažím se komunikovat s lidmi se zkušeností s duševní nemocí a zjišťovat přímo od nich, co ke svému zotavení potřebují. Podporuji vznik svépomocných skupin a uživatelských hnutí. Také vidím potenciál v konceptu nazvaném Škola zotavení.
Stala jste se krajskou zastupitelkou. Myslíte, že Vám tato pozice dá větší sílu při prosazování potřebných reforem? Jak se Vám dosud spolupracovalo s krajskými politiky?
Zatím jsem na začátku svého působení na pozici krajské zastupitelky. Duševní zdraví je mou prioritou a chtěla bych, aby bylo bráno stejně důležitě jako zdraví somatické. Zvláště v současné době se ukazuje, že duševní zdraví a pohodu nelze opomíjet, protože mají velký vliv na kvalitu našeho života. Náš kraj stojí před velkými strukturálními změnami, lidé budou měnit práci, měli bychom proto zohlednit možné důsledky takové situace na duševní stav lidí, kterých se bude dotýkat. S velkými změnami jsou spojeny obavy, stres, je třeba to reflektovat…
Byla jste se podívat v Beskydském centru duševního zdraví? Jak se Vám tam líbilo? Jste ráda, že v Moravskoslezském kraji už fungují minimálně dvě CDZ a třetí je v plánu?
V době, kdy odpovídám na vaše dotazy, už fungují všechny tři plánované CDZ. Jak jsem uvedla výše, jsem ráda, že se to povedlo. V případě Beskydského CDZ jsem viděla prostory, které jsou moc pěkné. Nicméně musím říct, že důležitý je přístup pracovníků CDZ. Věřím, že i na tom si dají v Beskydském CDZ záležet.
Jak to bude do budoucna s financováním center? Nyní získávají projektové peníze, ale ty nebudou vždycky. Myslí se nějak na jejich trvalou finanční udržitelnost? A druhá otázka – až bude reforma u konce, budou mít lidé ve všech oblastech Moravskoslezského kraje nějaké svoje CDZ?
Ano, probíhají jednání na centrální úrovni, aby provoz CDZ byl finančně udržitelný a aby se CDZ mohla rozvíjet i v dalších regionech. Je otázka, zda lze konstatovat, kdy bude reforma u konce. Všechno se vyvíjí. Reformu vnímám jako cestu, jejíž nyní naplánovaný cíl se v budoucnu může změnit v cíl nový. Důležité je postupovat stále dál a nezastavit se. V současnosti se snažíme plánovat do roku 2030. Do té doby bych velice ráda, aby v každém (zhruba) stotisícovém regionu působil tým zajišťující alespoň case management. V lepším případě aby tým byl složen jak z terénních pracovníků pomáhajících v sociální oblasti, tak terénních pracovníků řešících zdravotní potíže. Také aby v každém týmu působil peer pracovník. Na tom s kolegy regionálními odbornými garanty usilovně pracujeme.
