Soudní znalci mají v justici nezastupitelnou úlohu, přitom je jich v oblasti psychiatrie aktuálně veliký nedostatek. Chybí jim kvalitní kontinuální vzdělávání a nedostatečné jsou také mechanismy, díky kterým mohou noví znalci získávat zkušenosti od starších kolegů. Ani nová legislativa situaci nezmění.
Soudní znalci jsou přitom důležití z řady důvodů. V trestně právní oblasti například hodnotí, zda byl jedinec v konkrétní situaci zodpovědný za své činy. V občanskoprávní oblasti se nejčastěji zabývají problematikou svéprávnosti.
Ti, kteří rozhodují o vzdělávání soudních znalců by se měli inspirovat v dřívější praxi, která byla výrazně lepší: „Znalci pracovali ve dvou, mladší a starší, což byla skvělá cesta, jak právě tyto zkušenosti efektivně získat. Tato praxe však bohužel z finančních důvodů skončila. Volali jsme a stále voláme po tom, aby byly zavedeny mechanismy průběžného vzdělávání a předávání zkušeností – buď aby noví znalci pracovali po boku zkušenějších kolegů, nebo se museli určitou dobu podílet na ústavních posudcích,“ uvedl docent Ilja Žukov, předseda Sekce pro soudní psychiatrii České lékařské společnosti (ČLS).
„Situace opravdu není dobrá. K tomu, aby se psychiatr stal soudním znalcem, v současné době stačí týdenní kurz a určitý počet let praxe. Psychiatrie je přitom velice specifická – na rozdíl například od interního lékařství je zde výrazně méně přesně kvantifikovatelných parametrů, s nimiž lze pracovat. O to větší roli hrají zkušenosti, ty jsou naprosto klíčové,“ popsal docent Žukov.
Ani nový zákon, který začne platit příští rok, situaci nezlepší. „V oblasti psychiatrie může nastat případ, kdy dva soudní znalci dojdou u jednoho případu k odlišnému závěru – a to i dle svého nejlepšího svědomí. Dle současné právní úpravy to však může být klasifikováno i jako křivé svědectví, což je trestný čin. A nový zákon možné postihy ještě zpřísňuje – teoreticky může nastat případ, kdy i za relativně banální formální chybu hrozí pokuta 300 000 Kč. A z tohoto důvodu se řada zkušených znalců rozhodla skončit, nebo minimálně vyjadřuje obavy,“ vysvětlil docent Žukov.
Předseda psychiatrické společnosti ČLS profesor Pavel Mohr se zamyslel, jak by se dala situace zlepšit: „Klíčové je zkvalitnění kontinuálního vzdělávání. Kromě již zmíněné nutné spolupráce nových znalců se zkušenějšími kolegy či ústavních posudků by průběžnému vzdělávání mohl kromě pravidelné konference napomoci i vznik odborného periodika, časopisu, který by se věnoval pouze problematice soudní psychiatrie. Do úvahy také připadá návrh dát vzdělávání oficiální rámec, vytvořit obor forenzní psychiatrie, nástavbové atestace z forenzní psychiatrie s definovanou praxí, délkou přípravy a následným vzděláváním znalců.“
