Napsal: organizace Green Doors.
Z Newsletteru organizace Green Doors vybíráme zajímavý rozhovor s ředitelem psychiatrické nemocnice Bohnice v letech 1990-2005 MUDr. Zdeňkem Bašným o kavárně V. kolona. Nejnovější newsletter, ze kterého je tento článek, vyšel v květnu 2019. Najdete ho na adrese https://www.greendoors.cz/cs/newslettery/.
V roce 1999 jste souhlasil s provozem tréninkové kavárny v areálu nemocnice, čím Vás V. kolona přesvědčila?
Před dvaceti lety nebyla situace, ve které by mě někdo musel přesvědčovat o vstupu s takovou aktivitou do léčebny. Léčebna již byla několik let otevřena všem resocializačním aktivitám směřujícím k rehabilitaci a resocializaci především dlouhodobě hospitalizovaných nemocných. V této době většina vznikajících nestátních neziskových organizací správně zaměřila svoji iniciativu na vytváření chybějící sítě služeb mimo ústavy a současně měla často tendenci se proti ústavům vymezovat. Aktivity typu divadelního klubu (V. kolony) s resocializačními programy šlo podporovat, ale ne financovat ústavem ze zdravotního pojištění.
Ústav jako státní instituce, oproti neziskovým organizacím, nemohl získat granty od hl. m. Prahy nebo Evropské unie. Proto dohoda s představiteli Green Doors, s kterými jsem se dobře znal, byla realizována, pokud si to dobře pamatuji, k oboustranné spokojenosti. Výhrady jsem měl, a v podstatě stále mám jenom k názvu „V. kolona“. Význam tohoto názvu neodpovídá otevřeným dveřím před dvaceti lety do léčebny a trvající spolupráci. Na jiném názvu jsem netrval, cítil jsem, že tento vymezovací název je pro terapeuty důležitým znakem pocitu nepohlcení institutem ústavu. Možná i proto se Green Doorsu podařilo svojí činností pozitivně naředit tradičně psychiatricky zahuštěnou atmosféru, typickou pro velké psychiatrické zařízení. Jsem rád, že před dvaceti lety k dohodě došlo a přeji Green Doors další roky úspěšné činnosti ve prospěch lidí trpících duševní poruchou.
Co z Vašeho pohledu znamená V. kolona pro pacienty a zároveň pro personál PNB?
Program V. kolony je jedním z kamínků mozaiky komunitních služeb. Řada mých ambulantních pacientů byla a je klientem tohoto programu. Vnímají ho pozitivně, sdělují mi své zkušenosti s terapeuty, a především hosty. Také mi s vážností sdělují jak jsou vytíženi, a tím vlastně prezentují se zlepšeným sebevědomím svoje pocity obvyklé pro běžné zaměstnance. Pohled personálu PNB na činnost V. kolony nebyl jednotný, zpočátku možná více ostražitý. Nemám reflexi současně převažujícího pohledu na V. kolonu ze strany zaměstnanců PNB.
Jaký má podle vás smysl činnost V. kolony a dalších komunitních služeb v kontextu reformy psychiatrické péče?
Činnost V. kolony vnímám jako praxí ověřenou aktivitu, která je v plném souladu se záměry reformy psychiatrické péče.
Chodíte do V. kolony? Co na V. koloně oceňujete a naopak kde vidíte prostor ke zlepšení?
Denně chodím se psem kolem V. kolony, ale vzhledem k času tráveném v mé ambulanci se míjím s její otevírací dobou.
V. kolona má podporovat lidi se zkušeností s duševním onemocněním v jednodušším přestupu zpět do přirozeného prostředí, vnímáte, že tomu tak je?
Vnímám, že V. kolona svojí činností dává lidem s nepříznivým průběhem duševního onemocnění šanci lepší kvality života v prostředí většinové společnosti.
