"Jsem kreativec zapálený do neziskového sektoru, veřejného dění a kultury. Vystudovala jsem obor Média a komunikace na Univerzitě Hradec Králové a nyní navazuji magisterským dálkovým studiem Managementu v kultuře na Masarykově univerzitě. V PDZ působím dva roky a těším se zde ze stále nově přiházejících pracovních výzev," napsala o sobě Michaela Venclová, PR pracovnice východočeské organizace Péče o duševní zdraví. Odpovědi na otázky související s duševním zdravím si můžete přečíst v tomto rozhovoru.
Zdá se mi, že v porovnání s jinými neziskovými organizacemi v oblasti duševního zdraví máte PR zvládnuto na lepší úrovni. Co byste doporučila jiným neziskovkám, aby neopomněly při své práci s médii, s internetem a dalšími komunikačními prostředky?
Já si netroufám říci, že by bylo naše PR na lepší úrovni a už vůbec ne, někomu radit. Všechny organizace se, myslím, snaží dělat pro šíření tématu o duševním zdraví maximum. Jenže vždy strašně záleží, jakou kapacitu na tuto činnost daná organizace má. Většina organizací nemá prostředky na to, aby měla jednoho pracovníka, který se bude věnovat pouze PR, takže ho dělá např. sociální pracovník ve chvíli volna mezi klientskou prací. U nás je velkou výhodou, že se jeden člověk může věnovat PR naplno, protože na to, aby bylo o organizaci a její činnosti slyšet, je zapotřebí se komunikaci věnovat nepřetržitě a obětovat jí obrovské množství času.
Je podle Vás dobré při osvětě v tématu duševního zdraví využívat i nejnovější technologie, jako jsou například sociální sítě – Facebook, Instagram? Je možné díky nim oslovit jinou cílovou skupinu než přes tradiční média?
Komunikace na sociálních sítích je podle mě velmi důležitá, je to skoro jediné médium, kde můžete od čtenářů dostat přímou zpětnou vazbu. I přes to, že naše organizace nemá na sociálních sítích velký počet sledujících, má zde komunikace smysl. Protože PR musí jít tak zvaně s dobou, pokud dnes jako organizace nejste na některé sociální síti aktivní, je to, jako byste ani nebyli.
A co takhle YouTube nebo blogy, co kdyby se objevil nějaký zajímavý bloger či YouTuber trpící psychickou poruchou? Mohl by oslovit mladou generaci a změnit její přístup k lidem s duševní nemocí?
YouTubeři a blogeři jsou pro dnešní mladou generaci fenomén. Kdyby se objevila taková osobnost, destigmatizaci by to jistě pomohlo. Avšak nemusí to být jen YouTuber, v tomto ohledu může pomoci vlastně kdokoli, protože každý osobní příběh člověka, který se setkal s duševním onemocněním, došel k zotavení a je schopný o tom veřejně promluvit, je velmi silný. Životní příběhy oslovují veřejnost asi ze všeho nejvíce. Samozřejmě pokud svou zkušenost říká ještě k tomu známá osobnost, o to k většímu publiku se informace dostane a o to větší má šanci změnit vnímání problematiky duševního onemocnění ve společnosti.
Obecně, čím je podle Vás způsobeno to, že lidé mají předsudky vůči duševně nemocným? Je to třeba strach z neznámého, xenofobie, malá informovanost, nebo něco jiného?
Řekla bych, že je to dáno svým způsobem historicky. Je to v lidech zakořeněné z dřívějších dob, kdy bylo běžné, že jste byl označen prostě za blázna. Dodnes se setkávám s prohlášeními typu “K doktorovi nepůjdu, přeci nejsem žádný blázen. A vůbec, co by na to řekli sousedi.“…
Důležitým faktorem je také nízká informovanost lidí o problematice duševního zdraví a především vytvářený negativní obraz o lidech s duševní nemocí médii. Pokud je spáchán nějaký zločin, vždy se již z titulku dozvíte, že to byl pravděpodobně schizofrenik či člověk trpící depresí, přitom je toto tvrzení naprosto irelevantní, stejně tak, jako kdyby napsali: “Alergik postřelil svou ženu“. Na veřejné mínění mají však tyto zavádějící mediální články velký dopad. Až jedna třetina veřejnosti si kvůli tomu myslí, že lidé s duševní poruchou mají násilnické sklony. Skutečnost však je, že pouze 1% ze všech trestných činů bylo dle statistiky spácháno osobou s duševní nemocí.
Co může podle Vás napomoci ke zmírnění předsudků veřejnosti vůči duševně nemocným? Jsou to například filmy jako je Čistá duše, seznámení se s autorskou výtvarnou tvorbou lidí, kteří se potýkají s duševními nemocemi či něco jiného?
Největší potenciál vidím v předávání pravdivých informací o nemoci a ve vyzdvihování skutečných příběhů o zotavení konkrétních lidí. Dobré by bylo, kdyby s předáváním těchto informací pomáhala ve větší míře média. Popularizace tématu prostřednictvím filmů, knih, výtvarné či hudební tvorby je také dobrý prostředek. Především, když uměleckou tvorbu vytvořili sami lidé, kteří mají zkušenost s nemocí. I proto vznikla celorepubliková osvětová akce Týdny pro duševní zdraví (TDZ), které se konají vždy v září a říjnu. Při TDZ ukazujeme veřejnosti právě jejich uměleckou tvorbu a tak je představujeme v jiném světle, jako lidi, kteří vytvářejí zajímavé, inspirativní věci a jsou prospěšní společnosti. Při TDZ zároveň promítáme filmy s tématikou duševního zdraví, děláme workshopy, besedy a zpovědi o zotavení.
Jak dlouho již organizujete východočeské Týdny pro duševní zdraví ? Baví Vás tato práce, díky které se lidé šířeji seznámí s tématem duševního zdraví? Setkala jste se s nějakou zajímavou pozitivní odezvou?
TDZ ve východních Čechách organizuji dva roky. Vidím v pořádání těchto akcí pro veřejnost velký smysl, takže mě práce organizátora TDZ naplňuje. Navíc se každoročně při TDZ setkávám s mnoha inspirativními lidmi. Jsem ještě plná dojmů z letošních nedávno ukončených TDZ. Jedna nezapomenutelná odezva se mi dostala od slečny, která se setkala s nemocí na vlastní kůži, ale s naší službou v kontaktu nikdy nebyla. S nemocí se nemohla dlouhou dobu vyrovnat, pohltila jí naprostá beznaděj. Pak se dozvěděla náhodou z plakátu o TDZ. Přišla na jednu akci, kde jiný člověk s duševní nemocí vyprávěl svůj životní příběh. To jí dodalo sílu v boji s nemocí a povzbudilo jí na cestě k zotavení. S odstupem několika měsíců nám přišla osobně poděkovat, že tyhle akce děláme.
Myslíte si, že web zaměřený vyloženě na náš okruh problémů, jako je náš informační portál Pro duševní zdraví, může přinést pozitivní výsledky v rámci destigmatizace? Nebo jde jen o přesvědčování přesvědčených?
Myslím si, že každá snaha o předávání informací o duševním zdraví je důležitá a že destigmatizační účinky jistě mít může. Je skvělé, že nějaký portál předává informace o problematice uceleně. Nikdy nevíte, kdo na váš portál zabrousí a budou mu informace užitečné.
