Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví se sídlem v Praze se v Moldavsku snaží zlepšit péči o duševně nemocné. Jedním z cílů centra a spolupracujících organizací je přesun osob s psychickými potížemi z ústavů do chráněného bydlení. Sdružení využívá v daleké zemi zkušenosti z české transformace psychiatrické péče.
Organizace se ve východoevropské zemi snaží integrovat do společnosti nejen lidi s duševní nemocí, ale i osoby mentálně handicapované. Zaměřuje se na zakládání kvalitních sociálně – zdravotních služeb a na boj s předsudky veřejnosti, například zavádí pozice tzv. peer ambasadorů, kteří budou o svém postižení referovat na veřejnosti nebo v rámci přednášek na školách. Součástí práce Čechů je také vzdělávání zaměstnanců sociálních služeb.
Psychiatrické nemocnice jsou v Moldavsku tři, jejich kapacity se postupně snižují. Ústavů sociální péče mají v zemi šest s celkovou kapacitou cca 2 000 klientů. Na jeden ústav připadá i více než čtyři sta klientů umístěných v jedné či více budovách. Ústavy se velmi liší v kvalitě ubytování, v některých ústavech spí dvacet klientů v jedné místnosti, v jiných jsou na jednom pokoji dvě osoby. „Vzhledem k tomu jaké jsou v Moldavsku finanční zdroje například oproti nám, si vedou v zásadě velmi dobře. Snaží se implikovat moderní trendy,“ zhodnotil situaci doktor Jan Pfeiffer, který se na projektech v Moldavsku podílí.
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví se snaží spolupracovat s organizacemi, které v této oblasti v Moldavsku již působí. Patří k nim organizace Trimbos a Keystone.Po celé zemi se v minulých letech vytvořila síť týmů duševního zdraví. Celkově tam nyní funguje kolem čtyřiceti psychiatrických skupinek. Protože v Moldavsku je nedostatek psychiatrických institucí, jsou týmy duševního zdraví zavaleny nejrůznější prací, například musí psát i posudky, doporučení.
Realizaci uvedeného projektu umožnila dotace zahraniční rozvojové spolupráce ČR - České rozvojové agentury. Agentura vyzvala organizace k předkládání žádostí o granty zaměřené na deinstitucionalizaci ústavů sociální péče v Moldavsku. Peníze nebyly primárně určeny na péči o duševně nemocné, ale obecně na deinstitucionalizaci sociální péče. Ukázala se však potřeba specificky ošetřit i klienty s duševní nemocí, kteří dosud nebyli přemisťováni z ústavů do komunitní péče. „Snažíme se propojit reformu moldavské psychiatrické péče (o kterou se hlavně starali a starají holanďani) s reformou sociální péče, respektive s procesem deinstitucionalizace,“ uvedl doktor Pfeiffer.
Čeští odborníci mohou využít zkušeností, které již s rozvojem komunitní péče a s reformním procesem mají u nás. Navíc máme s Moldavskem hodně společného, posttotalitní realita je v obou zemích podobná. I transformaci české psychiatrie byla věnována podpora ze zahraničí, a tu bychom podle Jana Pfeiffera měli vrátit jinde.
