Napsaly Fokusoviny.
Z Fokusovin, pravidelníku spolku Fokus Praha, vybíráme zajímavý rozhovor s Honzou Drobným, bývalým oblastním ředitelem organizace, o významu sportu v životech lidí s duševní nemocí. Dozvíte se také, proč nejraději hraje fotbal s lidmi s duševním onemocněním, co má na starosti jakožto vice prezident mezinárodní organizace ENALMH nebo kdy a kde by mohl být příští EASI CUP. Nejnovější číslo, ze kterého je tento článek, vyšlo v únoru 2021. Najdete ho, společně s dalšími čísly, na adrese https://www.fokus-praha.cz/index.php/cz/dokumenty/category/6-prazske-fokusoviny.
„Lidé s vážným duševním onemocněním se díky sedavému způsobu života dožívají o 15 let méně než zdravá populace. Sedavý způsob života je často dán samotným onemocním, medikací, ale také velkým společenským stigmatem. Proto si myslím, že by se služby obecně měly pohybem, aktivním způsobem života a destigmatizací zaobírat ve stejné míře jako např. bydlením nebo zaměstnáváním,“ říká v rozhovoru pro Fokusoviny Honza Drobný, bývalý oblastní ředitel Fokusu Praha. Dozvíte se také, proč nejraději hraje fotbal s lidmi s duševním onemocněním, co má na starosti jakožto vice prezident mezinárodní organizace ENALMH nebo kdy a kde by mohl být příští EASI CUP.
Současná světová krize nám ukazuje, nakolik je pro lidské zdraví důležitá psychická vyrovnanost a pohoda. Mohl bys stručně shrnout, proč právě sport a pohyb obecně mohou mít pozitivní dopady na naše duševní zdraví?
Pozitivní dopady pohybu na naší celkovou pohodu lze vidět hned v několika rovinách. Z těch základních bych na úvod vypíchl dopady na fyzické zdraví. Pravidelný pohyb je skvělou prevencí všech kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky či některých forem rakoviny.
Díky pravidelnému pohybu posilujeme kosti a svaly včetně jejich pružnosti. Pohyb také výrazně zlepšuje kvalitu a pravidelnost spánku, tím velkou měrou i odolnost vůči stresu. Spousta studií a výzkumů sdílí poznání, že pohyb může být jak preventivním, tak i léčebným nástrojem u lidí s depresí či jinými problémy v oblasti duševního zdraví. Na některé lidi může fungovat i lépe než léky či psychoterapie. Pohyb se hlavně může stát součástí našeho každodenního života, což např. u léků není kolikrát ani žádoucí.
Pohyb a fyzické aktivity nám pomáhají zařazovat do každodenního života rutinní činnosti. Pomáhají nám také regulovat váhu.
Tyto výhody se vzájemně prolínají, podporují a doplňují. Pokud se pravidelně hýbu, cítím se fit, zvládám lépe každodenní úkony (ať už doma či v práci), dobře se mi spí, mám ze sebe radost. Prostě pohyb zlepšuje kvalitu života, který bezesporu dokáže i prodloužit. Spousta teorií sdílí názor, že zdraví je jen jedno a nelze ho rozdělovat např. na duševní a fyzické. V naší společnosti nám přijde zcela přirozené se nějakým způsobem starat o fyzické zdraví, s tím duševním to ale stále tak není. Vidět zdraví komplexně je jedno z řešení této skutečnosti.
Nerad bych zapomněl na pozitivní dopady pohybu na sociální oblast života. Což může být jednoduše sdílení fyzické aktivity s přáteli, vytváření přátelství, doplňkové aktivity mimo ty pohybové jako např. společenské akce, cestování, výměna zkušeností, informací atd.
I přes pozitivní účinky sportu na duševní zdraví existuje celá řada profesionálních sportovců, kteří trpí nejrůznějšími psychickými potížemi. Čím si to vysvětluješ?
Profesionální, ale také semi-profesionální prostředí sportu je velice specifické. Činnost a výdělky klubů či sportovců jsou často podmíněny výsledky a úspěchy, což v tomto prostředí vytváří obrovský tlak a nároky. To by mohl být jeden z důvodů. Další může být velká izolace od přirozeného, společenského, profesního života v období vrcholné praxe. Tato izolace může mít různé podoby nástrah. Po skončení profesionální kariéry je pak těžké najít další smysl života. Myslím si, že je na samotných klubech a dalších profesionálech, aby se nad těmito situacemi zamýšleli, aby například nevyužívali sportovce jen v tom produktivním období a aby nabízeli různé druhy podpory v těchto zmíněných situacích.
Profesně ses dlouhá léta věnoval práci s lidmi s vážným duševním onemocněním. Nakolik i jim může sport pomoci v procesu zotavení?
Částečně jsem odpověděl již v první otázce, kde jsem se věnoval přínosu pohybových aktivit a sportu obecně. U lidí s vážným duševním onemocněním vidím možnost aktivního životního stylu jako velmi potřebnou a dá se říct, že ji často ve službách i podceňujeme. Podle výzkumných studií se lidé s vážným duševním onemocněním díky sedavému způsobu života dožívají o 15 let méně než zdravá populace. Sedavý způsob života je často dán samotným onemocním, medikací, ale také velkým společenským stigmatem. Proto si myslím, že by se služby obecně měly pohybem, aktivním způsobem života a destigmatizací zaobírat ve stejné míře jako např. bydlením, zaměstnáváním aj. Tím nechci říct, že by se nedělo vůbec nic. Spíše jsme na počátku a často jsou pohybové aktivity organizovány více individuálně, než aby byly centrálně a metodicky podporovány. Věřím, že v sociálně-zdravotnických službách zaměřených na podporu lidí s vážným duševním onemocněním najde i pohyb časem své pevné místo.
V roce 2019 jsi ještě pod křídly Fokusu Praha pořádal EASI Cup. Připomeň čtenářům, o jakou akci šlo a jak rezonovala u veřejnosti?
V mém životě to byl již třetí EASI CUP, který jsem v Čechách organizoval. V Mladé Boleslavi to bylo v roce 2006 a v Neratovicích 2012. EASI CUP 2019… bez předsudků byl výjimečný. Poprvé jsem ho nepořádal jako dobrovolník se svými kamarády, ale se silnou organizací v zádech, pro kterou to, pevně věřím, byla také skvělá zkušenost.
Podařilo se uspořádat obrovskou mezinárodní akci pro lidi s vážným duševním onemocněním s destigmatizačním přesahem, kdy o Fokusu a lidech kolem něj bylo hodně slyšet. Akci výrazně podpořil magistrát a zaštítil ji někdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Spot, který jsme společně s Českou asociací fotbalových hráčů vytvořili, měl velký dosah a dlouho se vysílal na programu televize O2. Bylo fantastické vidět, jak se do organizace zapojili ostatní kolegové, v průběhu, ale zvláště pak v závěru celé akce. Tímto bych všem ještě jednou rád poděkoval.
Takže za mě velký zážitek a mohu už nyní prozradit, že po loňské a nejspíš i letošní pauze se představí EASI CUP v roce 2022 opět v Česku. Bude ho organizovat Fokus Vysočina v rámci jejich oslav 30 let fungování a já se na EASI CUPU 2022 budu opět podílet v manažerské pozici. Práce již pomalu začínají. Věřím ve skvělou účast, protože si jsem jist, že cestování a sranda s kamarády už chybí spoustě lidem.
Fotbalu se věnuješ od dětství. Kdybys měl vybrat jeden okamžik nebo zážitek, na který dodnes rád vzpomínáš a nikdy na něj nezapomeneš, který by to byl?
Úspěchů a zážitků je hodně. Rád vzpomínám na období ve starších žácích, kdy nás mimo jiné vedl trenér František Janda, skvělý motivátor, který nám také hodně naslouchal. V dorostu si pamatuji postup a účast v II. dorostenecké lize. V tom seniorském věku jsem si užil 7 let v anglické amatérské soutěži, kde jsem hrál za týmy Flixton FC a Cartel FC, s kterým jsem sestal 2x nejlepším hráčem soutěže.
Musím se přiznat, že fotbal mě asi nejvíce bavil a stále baví s lidmi, kteří mají zkušenosti s duševním onemocněním. Už to bude 23 let, co jsem první tým vytvořil, a těší mě, že v poslední době mužstev přibývá. Lidí jsem potkal snad již stovky po celé Evropě a zážitků mám doopravdy mnoho, ale rád bych zmínil dva. Rok 2010 a 10. ročník Regenbogen Cupu, jednoho z nejnáročnějších dvoudenních turnajů, které jsme za jeho 20 let historie navštívili 15x a vyhráli jen jednou, právě v roce 2010. Tady bych rád vzpomněl na hráče Honzu Číňovského, který stál u zrodu prvního fotbalového týmu v Mladé Boleslavi a který loni zemřel. Mimo jiné jsem s ním rád chodil na malou, protože Honza šel, když musel, třeba v centru Mnichova, a to jsem si nemohl nechat ujít.
Druhý skvělý zážitek je z roku 2018, kdy jsme vyrazili s hráči kolem CDZ Prahy 8 do anglického Barnsley na EASI CUP 2018. Byl to letecký zájezd, kdy se ho účastnili lidé, kteří např. vůbec poprvé letěli letadlem, nebo kluci, co byli/jsou dlouhodobě hospitalizovaní v nemocnici. Cesta skvělá přes Bratislavu, skvělé ubytování, fotbal, návštěvy anglických hospod, kulečník, individuální cesta jednoho z hráčů do Sheffieldu, protože v Barnsley nebyla sauna, prostě skvělé. Rád bych poděkoval těm, kteří se mnou fotbal v Praze již dlouho organizují, tj. Mirovi Pastuchovi, Míše Spálenkové a Majce Mlatičekové.
Od roku 2017 působíš jako vice prezident mezinárodní organizace ENALMH, která propojuje sport s duševním zdravím. Jaké projekty máš na starosti a co se vám již podařilo realizovat?
Střešní organizace ENALMH si klade několik úkolů. Jednak destigmatizace a zpřístupnění pohybových aktivit lidem s duševním onemocněním ve službách, ale právě i v přirozených komunitách. V průběhu těch třech let jsme vytvořili soubor dokumentů, které se těmto otázkám věnují. Jsou to dokumenty, které mají výzkumný základ a významně se na nich podíleli např. univerzity v Aténách a Kentu, ale také organizace z mnoha evropských zemí, včetně Fokusu ČR.
Na konci roku jsme úspěšně dokončili pilotní trénink ASAL, který probíhal v 6 evropských zemích a v Čechách vyškolil 6 trenérů, kteří jsou schopni vést a organizovat pohybové aktivity pro lidi s duševním onemocněním.
V současné době pracujeme opět v mezinárodním měřítku na projektu INALMH, který si mimo jiné klade za cíl předložit evropským komisím návrh doporučené fyzické aktivity pro lidi s duševním onemocněním, který by se pak měl stát evropsky uznávaným standardem.
Několik let jsi žil v Británii. Z hlediska problematiky, které se věnuješ, tedy oblasti duševního zdraví a sportu, je něco, co v Británii dělají lépe než u nás a co by bylo dobré převzít a importovat k nám do České republiky?
Velká Británie je z tohoto pohledu pro mě obrovským vzorem a dá se od nich dennodenně učit. Sport, pohyb a duševní zdraví jsou dennodenním tématem v různých sférách společnosti od médií, politiků, královské rodiny, sportovců, klubů, komunitních spolků či poskytovatelů různých forem služeb. Např. právě profesionální sportovci hrají v tomto tématu význačnou roli, kdy se na propagaci zdravého pohybu ve spojení s duševním zdraví podílejí. A nejen to, profesionální sportovci s vlastní zkušeností s problémy v oblasti duševního zdraví o nich často otevřeně mluví a vyzývají k otevřenému dialogu, kdy je zcela běžné o těchto problémech otevřeně mluvit.
Od loňského roku pracuješ na volné noze jako nezávislý expert se zaměřením na duševní zdraví. Jaké služby si u tebe mohou klienti objednat a jakým směrem se chceš ubírat v letošním roce?
Loňský rok byl pro mě plný změn. Začal velmi náročně, kdy mi zemřel táta. Navíc se pod tíhou těžké nemoci rozhodl svůj život ukončit sám. Byl to velký šok a zátěž pro mne i pro celou rodinu. I kvůli této události jsem se rozhodl k razantní změně, což pro mě byl odchod z Fokusu Praha, na který mimo jiné vzpomínám velice rád. K osamostatnění mě táhla touha po svobodě a zároveň jsem si říkal, že i klienty služeb často motivujeme k razantním změnám, tak sem si jednu takovou taky chtěl zkusit. Je to takový efekt zavřít jedny dveře a čekat, co se objeví za těmi novými, co se otevírají.
A za mě dobrý. Působím v tuto chvíli jako supervizor CDZ týmů v Mladé Boleslavi, Pardubicích, Karlových Varech a Chebu. Práce supervizora mi sedí. Mám pocit, že při ní mohu těžit ze všech svých zkušeností, ať již z budování komunitních služeb v ČR v 90. letech, z mojí dlouholeté zkušenosti z multidisciplinárního týmu z Anglie, ale také z možnosti být u zakládání CDZ v Čechách. A samozřejmě mi umožňuje se stále něco učit a okoukávat. Dále se věnuji individuálnímu poradenství a školím. A to jak ve službách, tak i v komerčním sektoru. Teď mě např. čeká rozsáhlá spolupráce s inženýrským korporátem Rikardo, na kterou se moc těším.
No a hlavně, v listopadu jsme s bandou nadšenců, což jsou již zmiňovaní fotbalisté, ale také se třemi členy proběhnuvšího kurzu ASAL (Žaneta Martínková, Radyka Vorlová a Filip Suk), založili sportovní klub SK pro Duševní Zdraví. Jeho cílem bude jednak podporovat a organizovat pohybové aktivity pro lidi s duševním onemocněním, ale také vzdělávat a destigmatizovat.
V dubnu nás čeká první pilotní sedmidenní pobyt pro lidi se zkušeností s problémy v oblasti duševního zdraví. Nebude to klasický pobyt, ale strukturovaný pobyt zaměřený na představení vhodných pohybových a stravovacích návyků, tak aby byly udržitelné dlouhodobě a přinášely kvalitu a pohodu do života lidí. Takže již v brzké době oslovíme vedoucí služeb o spolupráci.
Z těch vzdělávacích nás čeká spolupráce s FTVS UK, kdy bychom měli mít již prostor v letním semestru, a dále s tou samou fakultou v Olomouci. Rádi bychom také zacílili na vzdělávací programy v oblasti duševního zdraví trenérů všech věkových a výkonnostních tříd. Nápadů je hodně, tak to nesmíme přepálit hned na začátku.
