Napsal Karel Vašíček. Fotografie Péče o duševní zdraví.
Mezi členy Spolku Kolumbus jsou lidé, kteří jsou aktivní v různých oblastech. Náš člen Karel Vašíček se zabývá prodejem knih, nyní mu v Týdeníku Pernštejn vyšel rozhovor s magistrem Petrem Pavlíčkem, který je novým ředitelem východočeské organizace Péče o duševní zdraví.
PARDUBICE - Ředitelem neziskové organizace Péče o duševní zdraví je od prosince 2021 Mgr. Petr Pavlíček. Ve funkci nahradil MUDr. Petra Hejzlara, který byl ředitelem 24 let. Petr Pavlíček se před nástupem do Péče o duševní zdraví dlouhodobě věnoval terénní sociální práci a výzkumné činnosti v oblasti drogové a závislostní problematiky.
O vaší organizací vím přes 22 let. Za tu dobu zaznamenala velký rozvoj. Z jedné kanceláře v centru Pardubic k pobočkám téměř po celých východních Čechách.
Máte pravdu, od roku 1995 prošla naše organizace obrovskou změnou a rozvojem. Osobně si myslím, že je to hlavně díky pevné vizi a dobře nastaveným cílům. Skutečně se nám podařilo rozšířit naše služby do celkem sedmi okresů v Pardubickém a Královehradeckém kraji. Máme tři centra duševního zdraví, a to v Pardubicích, Chrudimi a Hradci Králové, současně také čtyři střediska sociální rehabilitace v Ústí nad Orlicí, Jičíně, Rychnově nad Kněžnou a Náchodě.
Jak se za tu dobu změnily náplň i forma vaší práce?
Náš cíl a smysl práce jsou od začátku stejné. Snažíme se podporovat osoby s duševním onemocněním na cestě zotavení. Znamená to, že klienty podporujeme v tom, aby měli plnohodnotný život i přes omezení způsobená duševním onemocněním a aby mohli žít tam, kde chtějí. V praxi to představuje, že naši sociální pracovníci jezdili a jezdí za klienty domů, ale třeba i do nemocnice nebo na jiné domluvené místo. Velkou změnou pro nás bylo založení center duševního zdraví. Zásadní rozdíl je v tom, že díky nim můžeme poskytovat sociální i zdravotní služby současně. Což se ukazuje jako správný směr v oblasti péče a podpory pro osoby, kterým do života zasáhlo duševní onemocnění.
Kolik máte v současnosti celkem pracovníků a kolik máte přibližně klientů?
Na konci roku 2021 jsme měli 110 zaměstnanců a naše počty neustále narůstají. Za rok 2021 jsme podpořili celkem 958 klientů, a to 500 ve službě sociální rehabilitace a 458 v centrech duševního zdraví.
Jak vypadá vaše cílová skupina klientů?
Podporujeme osoby, kterým do života vstoupilo vážné duševní onemocnění. Nejčastěji jsou to onemocnění z diagnostickéh okruhu psychóz, a to schizofrenie, a z diagnostického okruhu afektivních poruch – nejčastěji bipolární afektivní porucha.a. Máme také klienty s poruchou osobnosti nebo neurotickými poruchami. Kontaktovat nás mohou oni sami, jejich rodina, zdravotnické zařízení (nejčastěji psychiatrické nemocnice) i kdokoliv jiný. Do služby můžeme přijmout osoby starší 18 let, které mají trvalé bydliště v daném okrese. Současně jsme tu také pro rodiny či blízké okolí klientů, to ale ve formě poradenství. Snažíme se blízké osoby podporovat, aby více rozuměly specifickým potřebám osob s duševním onemocněním. Je třeba si totiž uvědomit, že osoby s duševním onemocněním se často musí potýkat s odmítáním, hrubostí a nepochopením ze strany okolí, někdy i vlastní rodiny. Proto ztrácejí možnost navazovat kontakty a upadají do sociální izolace. Pokud máte oporu a podporu v nejbližším okolí, je život snazší.
Zaznamenali jste v posledních letech nějaký krizový okamžik, který by třeba ohrožoval budoucnost vaší organizace? Nebo jinak, povedlo se vám za posledních pět let něco, na co jste patřičně hrdí, či vám něco zcela nevyšlo podle vašich představ? Jak se změnila činnost vaší organizace v souvislosti se vznikem center duševního zdraví (CDZ), která provozujete v Pardubicích, Chrudimi a Hradci Králové?
Žádná krize nás naštěstí nepostihla. Naopak, máme za sebou sice dost náročné období zařizování, které ale vedlo k velmi pozitivním změnám. Podařilo se nám otevřít hned tři centra duševního zdraví, a tak zvýšit kvalitu poskytované péče a podpory, protože v centrech poskytujeme klientům sociální i zdravotní služby. V centru působí tým, který tvoří psychiatr, psycholog, zdravotní sestry a sociální pracovníci. Za klienty většinou jezdí domů či na jiné místo, a proto dokážeme poskytovat intenzivnější podporu než čistě ambulantní pracoviště.
Zaznamenali jste v posledních letech nějaký krizový okamžik, který by třeba ohrožoval budoucnost vaší organizace?
I do naší práce velmi zasáhla pandemie covidu-19. Naštěstí se nám podařilo vše zvládnout. Naše služby i během lockdownů fungovaly, a mohli jsme tak klienty podporovat i v této obtížné době. A vlastně to pro kolegy byla obrovská výzva. Terénní týmy se staly pro klienty průvodci pandemickým stavem a prostředníky mezi systémem vládních opatření a uživatelem.
Máte představu, jak bude fungovat váš spolek řekněme za pět let? Máte takový plán budoucí činnosti? Hodláte dále rozšiřovat vaši síť poboček, nebo současný stav považujete zatím za konečný?
Intenzivně pracujeme na tom, abychom všechna naše střediska sociální rehabilitace transformovali na velké multidisciplinární zdravotně-sociální týmy čili centra duševního zdraví. Znamená to nejpozději do roku 2027 zřídit centra duševního zdraví také v Náchodě, Jičíně, Ústí nad Orlicí a Rychnově nad Kněžnou.
Co je podle vás největším problémem současné činnosti vašeho spolku?
V současné době je pro nás poměrně nesnadný úkol sehnat nové kvalifikované zaměstnance, jako jsou psychiatrické zdravotní sestry, psychiatři nebo kliničtí psychologové. Těchto odborníků je na trhu práce opravdu málo. Současně ale věříme, že koncept naší práce, který se zásadně liší od klasické práce v nemocnici, je pro mnohé lákadlem.
Jaký je vlastně výskyt duševního onemocnění v populaci a představují duševně nemocní nějaké větší nebezpečí pro své okolí?
Odhad potvrzuje nedávný průzkum NÚDZ na třech tisících respondentů. Na podzim 2017 podle něj trpělo duševním onemocněním 20 procent populace, během druhé covidové vlny v listopadu 2020 už to bylo 33 procent. Počet depresivních Čechů se ztrojnásobil, těch se sebevražednými sklony přibylo podle psychiatrů čtyřnásobně. Do statistik dokonaných sebevražd se sice v prvním roce pandemie nárůst nepromítl, ale to neznamená, že ho nemáme brát vážně.
Jak časté jsou nějaké excesy spojené s duševně nemocnými občany?
Klasickým mýtem, který často posilují média, je vyobrazení lidí s duševním onemocněním, a především se schizofrenií, jako nevypočitatelných osob se sklonem k agresivitě. Bohužel, stále také ve společnosti kolují představy a mýty, že lidé s duševním onemocněním jsou pro ostatní nebezpeční a patří do ústavů. S tím se v médiích setkáváme velmi často. Co se týče nebezpečí pro okolí, může se stát, že člověk s duševním onemocněním se dostane do situace, kdy jeho onemocnění způsobí, že se může stát nebezpečným sobě nebo někomu v okolí. Tyto situace jsou ale naprosto ojedinělé. Ale stávají se, a těchto ojedinělých situací se potom chopí média, která definují obraz duševně nemocných v obecné rovině. Právě tomu se ale snažíme předcházet. Na druhou stranu, jestliže má človvěk s duševním onemocněním správnou medikaci a může využívat další formy podpory, je jeho stav stabilizovaný a pro okolí rozhodně nepředstavuje žádnou hrozbu. Naše klienty proto zdravotníci i sociální pracovníci podporují v tom, aby měli nemoc pod kontrolou a dokázali včas podchytit blížící se ataku, případně její příchod úplně eliminovat. Se stigmatizací osob s duševním onemocněním se snažíme bojovat. Třeba i tak, že často hlavně na sociálních sítích prezentujeme příběhy našich klientů a ukazujeme, že pokud člověk má podporu, může plnohodnotně žít ve společnosti. Každý rok také organizujeme i osvětovou akci Týdny pro duševní zdraví. Snažíme se ukázat, že lidem s duševním onemocněním není nutné se vyhýbat, spíše naopak, je důležité pochopit, co prožívají a podpořit je. Naši klienti se například velmi často bojí vyjít ven mezi ostatní, mají strach navázat komunikaci, což jim komplikuje život. V očích ostatních jsou to podivíni. Jenže jsou to projevy duševního onemocnění, a to si musíme uvědomit. Osoby s duševním onemocněním jsou lidé jako my, se svými přáními, sny, snahou o žití, jak si představují. A o to vše se snaží přes svůj hendikep onemocnění. A to je naše práce, aby se ta přání a snaha o „normální“ žití podařilo zrealizovat.
Jak navazuje činnost PDZ na péči o pacienty s duševními potížemi po ukončené hospitalizaci?
Naše organizace spolupracuje se všemi lůžkovými zdravotnickými zařízeními, která mají „spádovou“ oblast ve východních Čechách. Ať už se jedná o velké psychiatrické nemocnice (Havlíčkův Brod, Kosmonosy) nebo menší nemocnice (Svitavy, Jičín). S klienty, kteří jsou hospitalizováni v těchto nemocnicích, jsme v kontaktu již během jejich hospitalizace a společně s nimi a s kolegy z nemocnic domlouváme, kdy by klienti mohli být propuštěni z hospitalizace. Důležité je to, že jsme schopni zajistit intenzivní podporu klientů a tím pádem mohou být propuštěni z nemocnic dříve a takzvanou následnou péči jim můžeme poskytnout v jejich přirozeném prostředí (ideálně doma), a tím se zkracuje doba hospitalizace v nemocnici.
