Dalším zajímavým členem Spolku Kolumbus, se kterým jsem se rozhodl udělat rozhovor, je Jirka Charvát. Pracuje jako programátor, je otcem čtyř dětí a vedle toho rozvíjí svůj koncept Emotional stability learning. Koncept, který mu před mnoha lety pomohl překonat vlastní psychospirituální krizi.
Můžeš popsat, v čem spočívá jádro Tvého projektu Emotional stability learning?
Domnívám se, že biologickou podstatou řady duševních onemocnění a poruch, včetně nejtěžších depresí, schizofrenií, bipolárních poruch, panických poruch a mnoha dalších, je plasticita neuronů. Jde o vědou dobře popsaný proces vzniku nových synaptických spojů a nervových drah, který je základním mechanismem dlouhodobé paměti. V případě duševních poruch se tento přirozený mechanismus může obrátit proti nám – a to primárně vznikem nadměrných spojů k emočním centrům, které způsobují trvalé negativní emoce, a sekundárně pak mnoha rozmanitými až podivnými jevy, jako jsou nereálné zvukové a vizuální vjemy, různé obsese, neobvyklé chování a podobně. V projektu Výuky emoční stability (Emotional Stability Learning) se snažíme jít k podstatě problému – k opravám chybných spojů k emočním centrům. Snažíme se je oslabovat a odstraňovat v souladu s realitou. Snažíme se hledat cesty jak proces zefektivňovat. Léky, např. moderní antidepresiva typu SSRI (selective serotonine reuptake inhibitors) cílí na důsledek – nízkou hladinu serotoninu a naše špatné pocity – nikoliv na příčinu, kterou je dle mého názoru neoptimální zapojení naší neuronové sítě a nepřesné chápání reality.
Na rozdíl od například kognitivně-behaviorálních terapií vyjmenováváme několik „emočně stabilních“ kognitivních schémat – např. otáčení emocí, princip subjektivity, víru v boha a další, jejichž přesné chápání a obecné důsledné zvládnutí vede k úplné emoční stabilitě. Jde o to, že čím důsledněji, přesněji a rychleji podle těchto schémat (a v souladu s objektivní realitou) zvládneme korigovat důležitost našich problémů, tím nižší bude naše průměrná negativní emoce. A to i v nejtěžších situacích kolapsu našich životů nebo při velmi nepříznivých okolnostech. Věřím, že i lidé dlouhodobě bojující s těžkými duševními nemocemi můžou být jednoho dne z hlediska emocí zcela v pořádku.
Jak Tě napadlo přistoupit k psychické krizi tímto způsobem?
To, že se zajímám o oblast lidské psychiky, jsem si nevybral. Vybralo si mě to samo, když jsem v době okolo dvaceti let prošel vlastní řekněme „psychospirituální krizí“. Shodou náhod a okolností jsem narazil na jedno z těch stabilních schémat myšlení – princip subjektivity – a z té poměrně drsné krize velmi přímočaře a jednou provždy zase odešel. Trochu více je o této mé osobní zkušenosti napsáno na stránkách emotions-learning.com.
Co si myslíš o jiných technikách, jak se dají zvládnout psychické problémy? Třeba o víře, zdravé stravě, … A jak zapadají do Tvého pojetí duševní poruchy?
Jak jsem zmínil, víru pokládám za jeden z velmi dobrých přístupů k emoční stabilitě – dobré chválit (posílení spojů k pozitivním emočním centrům), za špatné a neřešitelné se modlit a přenechat Bohu (oslabení a zrušení spojů k negativním emočním centrům). A je perfektní, když se to celé dělá pravidelně a důsledně.
Co se týče životosprávy a zdravé stravy, myslím, že snižují nutnost zabývat se neřešitelnými problémy, lépe pak můžeme korigovat jejich důležitost. Například pokud máme pravidelný pohyb a přiměřenou stravu, možná budeme i lépe spát a budeme mít výrazně méně problémů, co nás budou trápit, než když se budeme celé dny handrkovat v diskuzích na sociálních sítích nebo když budeme číst špatné zprávy na Novinky.cz. Takže ano – co nejvíc pohybu, fyzické práce, plánování odpočinku a spánku. Například když některou noc moc nespím, na další den si naplánuji odpočinek nebo krátký spánek. Zdravá strava samozřejmě ano, mejdany a alkohol nebo drogy určitě ne. Nicméně pokud je už někdo duševně nemocný, jen životospráva to zřejmě nespraví, vylepšení těch algoritmů na opravu důležitosti problémů je myslím nutností, aby se duševní stav dlouhodobě zlepšoval.
Tvé pojetí duševního zdraví je celkem originální. Jak k němu přistupovali jiní odborníci, vědci, psychiatři?
Většinou mě pochválili a dál pracovali dle svých zadání v grantech nebo podle toho, za co pojišťovny platí. Nicméně z toho ještě neplyne, že nemám pravdu
Profesí jsi programátor. Co Tě na této profesi nejvíce zaujalo, že ses rozhodl, že se jí budeš věnovat?
Už na střední škole jsem programoval hry, hodně mě programování bavilo a baví dodnes. Je to docela dobrodružné. V posledních letech se posouvám do oblasti embedded programování – jedná se o malé procesory. Programy ve spojení s hardwarem nyní dokážou skoro všechno. Doma máme malé roboty na vysávání a vytírání, traktory John Deer samy jezdí po poli, na silnicích začínají jezdit auta s autonomním řízením. Možná se za nějakou dobu samy budou stavět i domy prostřednictvím zmáčknutí tlačítka. No zkrátka jsem odkojený Čtyřlístkem, znáte to „Myšpulíne, udělej mi robota, který by za mě udělal úplně všechnu práci…“. Programování s tím hodně souvisí. V neposlední řadě je to elegantní a zábavný způsob jak uživit naši šestičlennou rodinu.
Co si myslíš o Spolku Kolumbus, jehož jsi členem? Změnil bys v něm něco?
O Spolku Kolumbus si myslím jen to nejlepší, jak víte dle svých možností se spolek snažím podporovat. O duševním zdraví bychom se neměli bát nahlas mluvit, protože je to zásadní pro budoucnost celé společnosti. Jak státní správa, tak firmy by to měly pochopit a pak organizace jako je Spolek Kolumbus více podporovat. Hledat flexibilní uplatnění pro lidi s jakkoliv omezenými možnostmi, vytvářet pracovní možnosti bez časových a psychických tlaků. Změnil… tak bych to neformuloval, spíš věřím a doufám, že už v brzké době se jak spolku, tak jednotlivým členům, začne dařit lépe. Mimo jiné se sníží inflace, skončí energetická krize a přijde jaro.
