Iniciativa NA ROVINU usiluje o snížení stigmatizace a diskriminace lidí s duševním onemocněním a zlepšení přístupu lidí k duševnímu zdraví. Celkově tak přispívá k lepší kvalitě života lidí s duševním onemocněním v naší společnosti. Iniciativa NA ROVINU je realizovaná v rámci projektu Destigmatizace, který je součástí reformy psychiatrické péče v ČR. Přečtěte si rozhovor s odborníky, kteří se v rámci iniciativy zaměřují na šíření osvěty v oblasti duševního zdraví pomocí on-line seminářů, takzvaných webinářů.
Jak dlouho již poskytujete webináře s tématem duševního zdraví?
ICh: S online semináři neboli webináři jsme začali někdy v listopadu minulého roku. Projekt vznikl v reakci na vývoj pandemie koronaviru, avšak nějaký čas nám trvalo upravit naše programy do online podoby a zároveň také vytvořit nové.
TB: Do podzimu 2020 jsme však naše programy poskytovali právě v rámci skupinových setkání naživo, a to již od roku 2018.
Souvisí jejich pořádání nějak s nástupem širokého využívání internetu v dobách pandemie koronaviru?
ICh: Dalo by se to tak říci. Semináře jsme přesunuli do online podoby právě díky koronavirové pandemii, protože nám opatření neumožňovala setkávání většího počtu lidí v uzavřeném prostoru. Online konference a videohovory se díky pandemii staly denní realitou a my jsme se tomu chtěli přizpůsobit.
TB: Především jsme se však nechtěli smířit s tím, že bychom kvůli opatřením programy nedělali - naopak, témata duševního zdraví, onemocnění a zotavení z něj byla a jsou nyní snad ještě aktuálnější, než dříve. Chtěli jsme maximálně vyjít vstříc lidem, kteří nějaké duševní potíže zažili, stejně tak jejich blízkým a těm, kteří o ně pečují profesionálně. Jediná cesta tedy byla v rámci on-line skupinových setkání, a ta se nám velmi osvědčila.
Vašich on-line kurzů se mohou účastnit lidé napříč republikou. Budete ve webinářích pokračovat i po skončení pandemie?
ICh: Jak říkáte, díky online podobě programu jsme se vlastně přesunuli z regionálních akcí na celorepublikové, protože již nejsme vázáni na fyzické prostory. Je ale pravdou, že ne všichni naši zájemci mají počítače s přístupem k internetu, což může ve výsledku některé lidi z účasti diskriminovat. Pro správný chod programu je právě důležité, aby měl každý účastník svojí vlastní obrazovku a dostatek osobního prostoru. Je tedy pravděpodobné, že v online seminářích budeme do jisté míry pokračovat i po skončení pandemie. Možná je budeme kombinovat s živými akcemi.
Jak vybíráte osobnosti, které v rámci Vašich kurzů přednášejí?
TB: Na různých programech lektorují různí lidé podle toho, jak je obsah programu postaven. Velmi důležitou roli hrají lidé, kteří mají sami vlastní zkušenost s duševním onemocněním a zotavením se z něj, tzv. peer lektoři. Peer lektorem může být i člověk, který má zkušenosti s rolí rodinného příslušníka člověka s duševním onemocněním. Takový peer lektor vystupuje v programech pro lidi, kteří jsou rodinnými příslušníky osob s psychickými potížemi. Prožitá zkušenost je zkrátka pro nás ohromně důležitá a nenahraditelná, protože podstatu toho, o čem vlastně duševní potíže jsou, jak se s nimi popasovat, jak jít cestou zotavení, jak se vyrovnat se sebe-stigmatizací, jak žít zplnomocněný život se všemi právy, životními rolemi a aktivním zapojením ve společnosti - to dokáže samozřejmě nejlépe předat ten, kdo tím sám prošel. Kromě peer lektorů pak na různých programech vystupují např. psychiatři či psychologové, zkušení sociální pracovníci, nebo třeba právníci a další odborníci. Konkrétní lektory vybíráme vždy na základě posouzení životních zkušeností, odbornosti, a samozřejmě dalších důležitých věcí , jako jsou motivace a osobní porozumění principům, které se snažíme předat.
Jsou u lektorů důležitější životní zkušenosti s duševní nemocí, nebo spíše zkušenost s lektorováním, nebo něco jiného?
TB: Obojí je důležité. Za prvé je to životní zkušenost s duševním zdravím, duševním onemocněním a zotavením se z něj. To se týká jak peer lektorů, tak i odborných lektorů, kteří nejsou sami peery, ale potřebují mít dostatek zkušeností ze své vlastní praxe s prací s lidmi, kteří touto zkušeností procházejí. Co se týče dovedností lektorovat, důležitá je opět zkušenost s citlivou prací s lidmi. Nemusí to přitom být lektorování jako takové, může to být jiná forma práce, např. role peer konzultanta, zkušenost s vedením svépomocných skupin pro lidi s duševním onemocněním či pro jejich blízké, anebo zkušenost se sdílením svého příběhu před neznámým publikem. Nebo to může být odbornější zkušenost s prací s lidmi s duševním onemocněním v sociálních službách, v psychoterapii nebo ve zdravotnictví. Někteří naši lektoři mají dlouholeté odborné lektorské zkušenosti, jiní u nás roli lektora vyzkouší poprvé a jsou v ní dobří, protože třeba už dříve prošli výcviky pro práci s lidmi, které jim daly dobrou přípravu, nebo se podobné aktivitě již delší čas věnovali a přípravu si udělali přímo v praxi.
Je podle Vás nějaká oblast, která Vám v kurzech zatím chybí?
TB: Samozřejmě se všechny nejdůležitější oblasti snažíme v našich programech pokrýt, pomáhá nám k tomu analýza potřeb našich cílových skupin, kterou jsme si v projektu vypracovali již na samém začátku. Na tyto potřeby právě naše programy odpovídají a snaží se je naplnit. V situaci pandemie se snažíme být nadále vnímaví k tomu, jak se svět mění a jaké nové potřeby se objevují, i proto jsme připravili nové on-line programy na téma sebepéče. V těchto seminářích se účastníci dovědí, jak mapovat varovné příznaky zhoršeného psychického stavu a jak si následně může člověk pomoci k duševní pohodě vlastními silami. Dalo by se však říct, že v našich programech nemáme zahrnutou oblast dlouhodobých svépomocných aktivit, o které je velký zájem, a jsou také lidem opravdu velmi přínosné. V rámci skupinového setkání na programu a přirozeného sdílení mezi účastníky určitá svépomoc samozřejmě vždy probíhá, ale ne v dlouhodobé formě. To je však z naší strany záměrné - např. svépomocnou skupinu si může založit kdokoliv, nepotřebuje k tomu odborníka ani námi vedený program. Stačí motivace a skupina lidí, kteří se chtějí společně setkávat a sdílet své zkušenosti, tipy pro zotavení a různá další témata. Tuto oblast tedy v programech nemáme, ale velmi ji podporujeme i doporučujeme. Připravujeme i stručnou metodiku s několika tipy, jak svépomocnou skupinu založit a provozovat. Cílem je, aby mohl takovou brožuru využít kdokoliv, kdo se sdílení na bázi svépomoci chce věnovat.
Spousta lidí má nyní po roce pandemie covidu – 19 zhoršenou psychickou kondici, včetně lidí v první linii. Myslíte, že jim všem Vaše kurzy mohou pomoci?
ICh: Je jistě pravdou, že pro lidi pracující v první linii byla pandemie obzvlášť náročná. Právě pro zdravotníky jsme vytvořili seminář, který je přímo zaměřený na zvládání stresu, mapování stresové reakce organismu a výuku relaxačních technik, které pak mohou zdravotníci aplikovat při zvládání zátěžových situací. Všechny naše semináře jsou také evaluovány a případně i upraveny na základě zpětných vazeb od účastníků. Pozitivní ohlasy nám ukazují, že semináře mají pro účastníky jistý přínos.
TB: Ze zkušeností a zpětných vazeb účastníků našich programů vidíme, že ano. Samozřejmě žádný jednorázový program není samospásný, ale může velmi pomoci pro získání informací o duševním zdraví; pro uvědomění si, kde se právě sami nacházíme a jak nám nyní psychicky je. Samozřejmě v programu lidé získají základní nástroje a informace k tomu, aby byli schopni se do lepší duševní kondice opět dostat. Ať už to jsou praktické nácviky relaxací, informace o tom, kde pro sebe najít vhodnou podporu, nebo samotné sdílení mezi účastníky na programu - to vše jsou důležité střípky do skládačky duševní pohody. Přitom každý toho můžeme pro svou duševní pohodu udělat aktivně poměrně hodně, stačí se tohoto tématu nebát. Pokud lidé vnímají téma duševního zdraví a duševní nemoci negativně, se stigmatem, je mnohem těžší pomoci sám sobě i druhým. Pokud k tomuto tématu přistupujeme společně otevřeně a bez obav, můžeme toho pro své duševní zdraví udělat svépomocí nebo s podporou odborníků opravdu hodně. Není to přitom žádná ostuda, ba naopak.
Zajímaly by mne odpovědi na pár otázek ohledně obsahu Vašich kurzů. Nakolik je důležité, aby příbuzní lidí s duševní nemocí žili i vlastním životem, aby se jen nestarali o svého blízkého s nemocí?
MV: Závažné duševní onemocnění (DO) ve většině případů převrátí rodinný život naruby. Péče o nemocného člena rodiny někdy vyžaduje změnu uspořádání časových možností členů rodiny. Někteří rodinní příslušníci musí opustit například i své dosavadní zaměstnání nebo se vzdají svých koníčků a svého volného času, který věnují svým nemocným příbuzným; někdy péče může zabírat 24/7 a to pak je nutné spolupracovat a obrátit se o podporu na centra duševního zdraví a dalších komunitních zařízení.
Podpora člena rodiny je náročná psychicky, ale i fyzicky, člověk může snadno vyhořet a například sám mít psychické potíže. Proto je důležité v určitý čas a v dané fázi zotavení ve spolupráci s odborníky, předat kompetence, důvěru ve schopnosti člověka s DO a věnovat čas sobě na načerpání a obnovu psychických sil. Protože ten, kdo chce účinně pečovat o druhé, potřebuje sílu, energii a sám být v duševní pohodě. V některých případech je vhodné vyhledat odbornou pomoc například psychologa a snažit se upravit svůj dosavadní časový režim a životní styl tak, aby se nemoc nestala středobodem života celé rodiny. Je důležité věnovat pozornost i ostatním zdravým členům rodiny jako jsou sourozenci, partner, děti atd. Je důležité, aby i oni žili naplňující život. Rodinní příslušníci jsou významnou součástí zotavení svých blízkých s DO.
Většina lidí s DO se za pomoci rodiny, odborníků ale i svých vlastních zdrojů dokáže včlenit do společnosti, pracovat, mít svou vlastní rodinu a naplňovat své zájmy a koníčky - zkrátka smysluplně a v nové kvalitě žít svůj život.
Zaujal mne popis kurzu Můj kufřík péče o duševní zdraví. Konkrétně mne zaujalo to, že se jedná o zážitkový program. Můžete přiblížit, co konkrétně mohou účastníci zažít?
TB: Nejvíce zážitková část jsou určitě dvě relaxace, které si na programu lidé vyzkouší a které pak mohou dělat i sami kdykoliv a kdekoliv. Dále účastníci zažijí interaktivní diskuze, kde si mohou sami pro sebe objevit a uvědomit, co jim pro duševní pohodu dobře funguje. Už jen toto uvědomění může být obohacující, není to úplná samozřejmost pro každého. Zážitek je samozřejmě i v tom, že se na programu setkávají lidé ve skupině, kde všichni mají zkušenost s duševním onemocněním a mohou vzájemně sdílet některé své zkušenosti a tipy pro duševní pohodu. Program vede lektor s odborností psychiatr/psycholog/terapeut, který vysvětluje odbornější věci, např. jak funguje stres a jak fungují metody, kterými si můžeme od stresu pomoci. Spolu s ním vystupuje také peer lektor, který sdílí vlastní pohled založený na jeho zkušenosti s nemocí a zotavením. No a zážitek může pokračovat i po programu, protože od nás účastníci dostanou pracovní listy, které si mohou sami pro sebe vyplnit a aktivně s nimi pracovat v každodenním životě, když budou chtít. Celý program je skutečně takový “kufřík” šikovných metod, které si účastníci na programu sami sestaví, něco nového se dozví a naučí, a s tím pak mohou dále pracovat a využívat “kufřík” pro vlastní péči o duševní zdraví.
Nenašel jsem moc informací ke kurzu Beseda: Nejsme v tom sami. Můžete přiblížit jeho obsah?
MV: Beseda Nejsme v tom sami je koncipována tak, aby umožnila sdílení zkušeností rodinných příslušníků s lektory i mezi sebou navzájem a přispěla ke snížení sebestigmatizace rodinných příslušníků a v některých případech i ke snížení stigmatizujících postojů ke svým nemocným příbuzným.
Hlavním cílem besedy Nejsme v tom sami je ukázat, že život duševním onemocněním nekončí, i když pro rodinné příslušníky přináší novou, a často obtížnou zkušenost. Rodinní příslušníci mohou svou zkušenost sdílet s druhými, kteří prošli podobným zážitkem v minulosti a již se s hlavními problémy, které duševní onemocnění přináší, stačili vyrovnat. Poznání, že v tom nejsem sám, že podobné situace zažívají i jiní, je velmi ulevující a osvobozující. Hosté, kteří sdílejí svou zkušenost se svým nemocným blízkým jsou peer příbuzní, kteří mají svůj příběh systematicky zpracovaný a mohou být inspirací - mít dobré rady a, tipy, které se hodí účastníkům semináře. Pro pochopení celé šíře problémů spojených s duševním onemocněním jejich blízkých je důležité umožnit rodinným příslušníkům také přímý kontakt s člověkem s duševním onemocněním, který dokázal problémy spojené se svou nemocí účinně zpracovat. Proto je beseda moderována člověkem se zkušeností s duševním onemocněním. V současné chvíli funguje tento modul i v online verzi, s určitými modifikacemi a je obohacen o okruh otázek týkajících se řešení života rodinných příslušníků a jejich blízkých s psychickými potížemi v současné pandemické situaci.
Věnujete se lidem s přímou i nepřímou zkušeností s duševním onemocněním. Jsou Vaši cílovou skupinou lidé se všemi duševními nemocemi, nebo jen s psychózami?
TB: Určitě nejen s psychózami, ty jsou jen jedním z mnoha onemocnění, se kterými mají lidé na našich programech zkušenost. Naší hlavní cílovou skupinou jsou v tomto ohledu lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním z kategorie tzv. SMI (anglická zkratka pro “severe mental illness”), tedy s jedním ze závažných duševních onemocnění. Mezi SMI přitom řadíme především psychotická onemocnění a schizofrenii, závažnou depresi a bipolární afektivní poruchu. To jsou tři hlavní diagnostické okruhy, o kterých jsme připravili také tematicky zaměřené programy Psychoedukace. V nich se účastníci dozví spoustu informací o svém onemocnění. Psychoedukace je vždy o jednom ze tří onemocnění: psychóza, deprese, nebo BAP. Mohou se do ní přihlásit jen lidé, kteří toto onemocnění mají. Tento program zatím není v on-line formě.
Kromě Psychoedukace naše ostatní programy nejsou tak přísně vymezeny. Mohou se jich tedy účastnit lidé se zkušenostmi s různými duševními onemocněními a většinou jsou skupiny opravdu namíchané z lidí s různými diagnózami. Hlavním předpokladem pro účast je skutečná zkušenost z vlastního života. Mezi onemocnění ze skupiny SMI se řadí také vážná forma OCD (obsedantně-kompulzivní porucha) a závažné formy poruch osobnosti. Pro lidi, kteří mají některé z vážných duševních onemocnění, budou naše programy pravděpodobně nejpřínosnější, protože jsou pro tuto cílovou skupinu přímo vytvořeny a i peer lektoři mají obdobné zkušenosti. Na druhou stranu, pokud máme na programech volná místa, mohou se přihlásit i lidé se zkušeností s jinými duševními onemocněními, než které jsme zde jmenovali, a určitě si také odnesou z programu mnoho obohacujících věcí, nové informace a cenné zkušenosti lektorů a skupiny. Pokud má kdokoliv o náš program zájem, má zkušenost s duševním onemocněním a jen si není jistý/á, jestli je program pro něj/ni určený a vhodný, stačí se zeptat našich kolegů, kteří programy přímo organizují, a to na e-mailové adrese
Všechny aktuální semináře iniciativy Na rovinu jsou k nalezení na adrese www.narovinu.net/akce/.
V rozhovoru odpovídali:
TB: Tereza Blažejovská - pracuje v projektu jako specialista destigmatizace se zaměřením na cílovou skupinu Uživatelé.
MV: Markéta Vítková - pracuje v projektu jako specialista destigmatizace se zaměřením na cílovou skupinu Rodinní příslušníci lidí s duševním onemocněním
ICh: Ivan Chvalovský - pracuje v týmu Destigmatizace jako PR specialista
