Napsala organizace Green Doors.
Z Newsletteru organizace Green Doors vybíráme zajímavý rozhovor s odborným poradcem Františkem Šuranským o podpůrných skupinách pro blízké lidí s duševním onemocněním. Nejnovější newsletter, ze kterého je tento článek, vyšel v zimě 2020. Najdete ho na adrese https://www.canva.com/design/DAD08xmE7jo/tXF_-XtcIbVVk_B6Ln0OrQ/view?utm_content=DAD08xmE7jo&utm_campaign=designshare&utm_medium=link&utm_source=publishsharelink#1.
Jak dlouho a jak často už skupiny v Green Doors probíhají? Chodí stále stejní lidé?
Zatím se jádro skupiny pro osoby blízké stále utváří. Za první půl rok podpůrnou skupinu využilo 10 lidí. Skupiny probíhají každých 14 dní, trvají dvě hodiny, jsou to otevřené skupiny. Lidé můžou přicházet, odcházet, nemají žádný závazek.
Komu je vlastně skupina určená a kdo přichází?
Skupinu využívají rodiče, partneři nebo dospělé děti rodičů s duševním onemocněním. Často docházejí blízcí klientů, kteří využívají služeb Green Doors. To ale není podmínkou, skupina je otevřená pro všechny.
Jak tuto skupinu vnímají přímo klienti Green Doors, kteří možná své blízké na skupinu i poslali?
Mám zkušenost, že lidé se zkušeností s duševním onemocněním se často ptají, jestli jejich blízký opravdu na skupinu přišel. Účast na skupinách v nich vyvolává pocit zájmu, že se jim blízké okolí snaží porozumět.
Přichází si lidé na podpůrnou skupinu pro radu? Jak připravuješ témata, která se na skupině řeší?
Blízcí hledají porozumění, pochopení, úlevu. Je asi pravda, že si přichází tzv. „pro radu“. Já ale nejsem žádná kuchařka s návodem, jak postupovat. Klíčové je na skupinách právě to sdílení. Spíš se tedy snažím zapojovat skupinu do dění, podpořit tu svépomoc. Mnoho lidí už je ve fázi, kdy překonali a zvládli spoustu věcí a časem jsou schopni své zkušenosti předávat skupinově. Byl bych rád, aby moje důležitost na setkáních spíše ustupovala. Témata se přizpůsobují skupině dle aktuální poptávky. Skupiny vedu spolu s peer pracovníkem, snažíme se účastníkům ukázat, že jsme otevření diskutovat o věcech, které je zajímají, že mohou přinášet vlastní témata.
Zmiňuješ, že vedeš skupiny spolu s peer konzultantem, jak vnímáš jeho roli na setkáních?
I když s vedením různých podpůrných skupin mám docela bohaté zkušenosti, tak v Green Doors je to pro mě vlastně poprvé, kdy do skupinového procesu je zároveň zapojen i peer konzultant. Vidím, že lidé, kteří k nám přichází, reagují na jeho přítomnost velmi pozitivně. Pomáhá jim to odbourat nějaký počáteční ostych, a řekl bych, že jim to pomáhá se naladit na potřeby jejich blízkých. Tím, že sami musí žít i vlastní život, může se stát, že v ten moment, kdy jejich blízcí prochází náročným obdobím, jim úplně nedochází, co se přesně děje. Když poslouchají peer konzultanta a jeho zkušenosti, možná je to může někdy i šokovat, ale stává se to pro ně uchopitelné, dává to více smysl.
Na co se blízcí ptají? Orientují se v systému péče? Zajímá je třeba transformace psychiatrické péče?
Obecně je zajímá cokoli, co se týká života s člověkem se zkušeností s duševním onemocněním. Témata se různí podle toho, zda blízcí už mají informace z hlediska psychiatrických diagnóz či se teprve snaží zorientovat. Spíše než téma transformace, které pro ně může být příliš abstraktní, se ptají na praktické věci z každodenního života, které jim mohou přinést nějakou úlevu. Někteří se v systému péče orientují dobře, protože vyzkoušeli všechno možné, ale je to individuální. Rád bych ale dodal, že i když potřebné informace mají, nesnižuje to frustraci, kterou mohou zažívat.
Pořádali jste i setkání, na které jste přizvali externí odborníky, jaký to mělo ohlas?
Ano, díky podpoře z magistrátu jsme mohli také oslovit externí odborníky z oblasti péče o duševní zdraví, kteří skupinové setkání obohatili o cyklus přednášek. Mnoho lidí netuší, co si má pod pojmem podpůrná skupina přesně představit, proto si myslím, že odborná témata byla pro ně lépe uchopitelná a vzbudila tedy větší zájem.
O jaká témata se jednalo?
Jednalo se o tři setkání, každé věnované jinému tématu. První byla Centra duševního zdraví, na dalším setkání jsme řešili, na koho se obrátit, když jsou naši blízcí hospitalizováni v Psychiatrické nemocnici Bohnice a poslední bylo věnované psychoterapii.
Máš nějaká témata do budoucna, která ti přijdou zajímavá nebo důležitá?
Nebylo by na škodu, mluvit více o nově vznikajících službách a CDZ, která přináší do systému něco nového. Chtěl bych se ale soustředit vždy pouze na jednu konkrétní věc, co CDZ nabízí a jít do hloubky. Obecně ale pracuji s tím, že požadavky vznikají z potřeb skupiny. Netroufám si říkat, že jsem ten, kdo ví, co je pro ně dobré.
Co bys rád dodal nakonec?
Je to pole zatím neorané. Více se dosud pracovalo přímo s lidmi s duševním onemocněním. Věřím, ale, že to má význam starat se i o osoby blízké. Když se pracuje s celým "systémem", v tomto případě tedy s rodinou, dopad to určitě má, i když žádná čísla a statistiky k tomu k dispozici nemám. Důležité je si uvědomit, že díky podpůrné skupině člověk na to není sám...
Nabízíte osobám blízkým i další podporu?
Blízcí můžou taky využít i individuální poradenství – po telefonu i osobně.
Pokud máte jakékoliv otázky ke skupině, neváhejte kontaktovat organizaci Green doors: +420 603 423 936,
