Vladimír ‚Miroár‘ Procházka byl výtvarníkem a tvůrcem dokumentů. Psal povídky, eseje a videoartové náměty. Byl členem spolku Kolumbus, do jeho tvorby se promítala zkušenost s psychickými potížemi. Narodil se roku 1970, letos v září se s ním jeho blízcí i fanoušci naposledy rozloučili.
Bloggerka Edna Nová aktuálně připravuje vydání knihy Ženy z Bohnic, mapující příběhy dvanácti pacientek Bohnické psychiatrické léčebně. Nová si přála, abychom ji charakterizovali slovy: „Blázen, magor, psychouš. Její život krom elektrošoků v Bohnicích zahrnuje vztahové držkopády, bohémský život v polosquatu či těhotenství, které kompletně celé strávila v posteli. Na UK v Praze vystudovala sociální práci a udělala si výcvik v krizové intervenci. Pracovala mimo jiné jako hajzlbába, manuální otrok v tiskárně, hlídačka dětí, osobní asistentka u dětí se zrakovým či mentálním postižením. Poté zakotvila v něčem, co by obecně nazvala jako „poradenství pro problémové rodiny“, což byl bez nadsázky džob snů. Momentálně svou (ne)pozornost věnuje malé dceři. Píše blog a čte.“ Přečtěte si rozhovor o knize a dalších jejích aktivitách a zkušenostech.
Co Vás navedlo na myšlenku napsat knihu Ženy z Bohnic?
Chtěla jsem psát. Jenže málokteré téma se mi zdálo dostatečně zajímavé a nosné. Nejdříve jsem přemýšlela o zaznamenání jen mého příběhu “zbláznění”, ovšem to mi přišlo žalostně málo vypovídající, “jen deníček”. S mou blízkou přítelkyní Lenkou Vernerovou jsme na nápad Ženy z Bohnic přišly během našeho společného dýchánku s dětmi… Začala jsem zachycovat příběhy ostatních pacientek z Bohnic, zatímco Lenka coby talentovaná animátorka vytvořila ilustrace, portréty všech dvanácti žen.
Mens Sana byla oceněna hejtmanem Moravskoslezského kraje. Organizace pořádají konference o zotavení, ty se uskuteční v Hodoníně a v Liberci. Pražské centrum Úsměv mámy připravuje konferenci o křehké psychice čerstvých maminek.
Anglický Ipswich si připomněl básníka Ivana Blatného, radní po něm pojmenovali ulici
Ivan Blatný byl známým českým surrealistickým básníkem, úspěchů dosáhl již jako student gymnázia. Roku 1948 byl oficiálně vyslán Syndikátem československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil. V českém vysílání londýnského rozhlasu otevřeně promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu, načež byl ve své domovině označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Požádal v Británii o exil. Později se u něj plně rozvinula psychická porucha - paranoidní schizofrenie. Měl pocit, že jej pronásleduje KGB. Od roku 1954 proto žil v britských psychiatrických léčebnách, většinu let svého pozdějšího života strávil v nemocnici ve východoanglickém Ipswichi. Zdravotní sestra z ústavu pomohla básníkovi prosadit jeho autorskou tvorbu v československých exilových vydavatelstvích.
Aktuálně byla v Ipswichi jedna z ulic pojmenována jeho jménem. Stal se tak pátým Čechem, jehož jméno nese některá z ulic ve Spojeném království. Češi za to vděčí aktivitě tamního radního Martina Cooka.
Někteří lidé trpící duševní nemocí své psychické potíže zvládli, omezili jejich devastující efekt a stali se silnými. V srpnu probíhal v Ostravě týdenní kurz, který takové lidi naučil, jak s využitím svých zkušeností pomoci druhým s podobnými problémy. Cílem školení bylo, aby mohli pracovat v nedávno etablované profesi jako peer konzultanti. V prvním dnu se přednášející zabývali procesem zotavení (původní název recovery), který označili jako nezbytné filosofické východisko peerů. Hlavním smyslem recovery je, aby lidé s psychickými potížemi žili kvalitním životem i přes omezení daná nemocí. Co všechno tento termín znamená?
Článek napsali lidé z organizace Green Doors.
Z Newsletteru organizace Green Doors vybíráme rozhovor s Hankou Pištorovou, příjmovou a pracovní terapeutkou z tréninkové kavárny V. Kolona. Nejnovější newsletter, ze kterého je tento článek, vyšel v létě 2020. Najdete ho na adrese https://www.greendoors.cz/cs/newslettery/.
Jak dlouho pracuješ v Green Doors?
Do GD jsem přišla v září 2011, a to do kanceláře na místo pracovníka finanční administrativy. Postupně jsem k tomu přidala práci asistentky v V. koloně. Od léta 2014 pracuji na celý úvazek už jen v kavárně jako příjmová a pracovní terapeutka. Původně jsem vystudovala ekonomii, takže jsem si musela doplnit vzdělání v sociální oblasti. Jsem za tuto proměnu velice vděčná.
Společnost Škoda Auto darovala organizaci Fokus Vysočina automobil. Klienti stacionáře v Ondřejově si mohou vyrobit skleněné předměty ve sklářském ateliéru. Ministerstvo zdravotnictví zve na konferenci o aktuálních změnách v psychiatrické péči.
Strana 28 z 54