Napsala Františka Dynková.
Z Newsletteru organizace Green Doors vybíráme zajímavý článek o takzaných sítařkách. Nejnovější newsletter, ze kterého je tento článek, vyšel na jaře 2020. Najdete ho na adrese https://www.greendoors.cz/cs/newslettery/.
Věděli jste, že v Green Doors pracují dvě síťařky?
Magdaléna Poláková (vpravo) má vystudovaný obor sociální práce na Jaboku a ETF. Před nástupem do Green Doors s kamarády spolu založila spolek RAMUS, který dělal různé „punkové“ aktivity pro lidi s různým typem postižením. Magdaléna také působila v Asistenci, kde například s kolegy otevřeli hip hopový kroužek pro vozíčkáře.
V Green Doors pracuje již 3 roky.
Erika Fockeová (vlevo) má vystudovanou ergoterapii na 1. LF UK. Před prací v Green Doors mimo jiné učila na UJEP V Ústí nad Labem, nebo pracovala na klinice ESET jako ergoterapeut. V Green Doors pracuje necelé 2 roky a koncem června se s námi rozloučí.
Magdaléna nám síťování popsala jako práci, kde „se snažíme mluvit o tom, co nabízí Green Doors, kde se dá. Koho můžou naše služby podpořit, co dělají a nabízejí. Snažíme se dále šířit dobrou praxi, rozvíjet debatu ve veřejném prostoru o duševním zdraví a v neposlední řadě být v kontaktu s dalšími komunitními službami a snažit se spolupracovat a hledat průsečíky společné práce." Erika to shrnula jednoduše - „snažíme se, aby ostatní (služby, odborníci, organizace) věděli důležité informace o nás a my zase o nich.“
Erika vysvětluje, kde všude dávají o službách Green Doors vědět. „Napříč Prahou, především se snažíme mít zmapované služby, které pracují také s lidmi se zkušeností s duševním onemocněním. Je to od nemocnic, přes ambulantní služby, jiné organizace až třeba k psychiatrům.“ Magdaléna dodává „hledáme takovou formu předání našich zkušeností, aby to bylo pro druhé ucho srozumitelné a něco jim to do života dalo. Máme rády, když se nám podaří rozjet debatu na téma psychiky a jak a co nás může ovlivnit, co s tím můžeme dělat. Je důležité se nebát o tom přemýšlet a mluvit nahlas.“
Dalším bodem v popisu jejich práce jsou i přednášky pro širokou veřejnost. Například i pro střední školy. „Když jsme dělali workshopy pro střední školy, tak jsem byla nadšená, jak se nám mladí lidé otevřeli a nebáli se mluvit o těžkostech, které prožívají. Téměř každý z nich zažil nebo zažívá něco velmi těžkého, co sám člověk neunese.“ popisuje Magdaléna, která má při práci raději menší skupinky. „Snažíme se i některé akce koncipovat tak, aby tam naráz byla spíše menší skupinka, protože se v ní lépe diskutuje a na věci kriticky pohlíží. A o diskuzi nám jde především. O duševní onemocnění se dle mého lidé hodně zajímají, protože si sami uvědomují, že se to může týkat i jich nebo lidí v jejich blízkém okolí. Ale stále mám pocit, že by se o něm mělo mluvit ještě více.“
Dále pravidelně pořádají spolu s peery Živou knihovnu. V Živé knihovně si lidé mohou půjčit čas lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Erika k tomu dodává „je to přínosné jak pro naše „knihy“, tak pro „čtenáře“, kteří si je přijdou přečíst.“ Pozitivní podle Eriky je, že „mám pocit, že zájem lidí o tuto problematiku roste. Vzhledem k reformě psychiatrické péče v České republice nejsme samozřejmě jediní, kdo se snaží k lidem z široké veřejnosti nějakým způsobem promlouvat. Snažíme se naše povídání dělat pestrá, s různými odborníky a prostorem na to, se na cokoliv zeptat."
