Napsala redakce pražských Fokusovin, konkrétně Václav Jílek
Zdroj fotografie: Psychoterapie Fokus Praha
Z Fokusovin, pravidelníku spolku Fokus Praha, vybíráme zajímavý článek o psychoterapeutické stáži nejen studentů psychologie a příbuzných oborů, ale také pracovníků v oboru. Článek napsal Václav Jílek, klinický psycholog centra pro duševní zdraví pro Prahu 6. Nejnovější sedmatřicáté číslo, ze kterého je tento článek, vyšlo v prosinci 2021. Najdete ho, společně s dalšími čísly, na adrese https://www.fokus-praha.cz/dokumenty/category/6-prazske-fokusoviny.
V Psychoterapii Fokus Praha si na přelomu srpna a září tohoto roku mohli studenti psychologie na jeden týden vyzkoušet, jaké to je docházet do psychoterapeutického stacionáře.
Zdroj fotografie: Facebook Anima Viva
„Invencím a vlastní iniciativě zaměstnanců se v ANIMě meze nekladou,“ napsali na svém Facebooku lidé z opavské organizace ANIMA VIVA z.s., která se věnuje lidem s duševní nemocí. Kromě sociální rehabilitace a sociální poradny tato malá neziskovka z Opavy zaměstnává osoby se zkušeností s duševním onemocněním na chráněných pracovních místech. Tito zaměstnanci se každoročně podílejí na ručně vyráběných vánočních a novoročních přáních. Na konci druhého covidového roku využili dobrého námětu jedné šikovné zaměstnankyně na netradiční PF pro rok 2022. V ANIMě tak vznikla „hvězdná manufaktura“ (viz obrázek).
Fotografie: Facebook Péče o duševní zdraví
Zhruba před devíti měsíci založili klienti a pracovníci východočeské organizace Péče o duševní zdraví (PDZ), konkrétně její jičínské pobočky, vycházkový klub. Pravidelně v pátek se společně procházejí okolím města.
Klienti a pracovníci PDZ chtěli společně vytvořit bezpečný prostor pro setkávání v covidové době, klienti totiž vzájemný kontakt velice postrádali. Kvůli lockdownu se někteří lidé s duševní nemocí přestali hýbat, kamkoliv chodit, přibírali na váze a sociální pracovníci se začali obávat o jejich zdraví.
Fotografie: Kolektiv Nesladim
Linda Dušková (*1988) je režisérka, dramaturgyně a pedagožka na KALD DAMU. Kromě projektů s Kolektivem Nesladim pracuje na českých divadelních nezávislých scénách, například ve Studiu Hrdinů nebo pro festival francouzského divadla Sněz tu žábu. Dlouhodobě spolupracuje s divadelním prostorem Anis-Gras le lieu de l'Autre ve francouzském Arcueil. Příležitostně se věnuje překladu z francouzštiny. V rozhovoru se věnuje tvorbě Kolektivu Nesladim, který se zabývá otázkami duševního zdraví.
Tvoříte mezinárodní divadelní projekt zaměřený na hry o duševním zdraví. Kde jste získali inspiraci k vytvoření takového divadelního souboru? Je v zahraničí nějaký podobný kolektiv?
Kolektiv jsme založily s mou kamarádkou a kolegyní, produkční Lucií Špačkovou, bezprostředně po mém návratu z Francie. Při společné diskuzi nad tématy, které nás v oblasti divadla dlouhodobě zajímají, jsme dospěly až k destigmatizaci duševního zdraví. Určující bylo především srovnání přístupu k psychickým poruchám v České republice a v zemích západní Evropy. Třeba ve Francii je běžné chodit k psychologovi, podobně jako chodíme třeba k zubaři. Dokonce tam zdravotní pojišťovny proplácejí třikrát až pětkrát do roka návštěvu psychologa (bez zkoumání jakéhokoli důvodu). U nás se ale v širší veřejnosti setkáváme spíš s nedůvěrou a se zlehčováním typu "nepotřebuješ psychologa, běž si prostě zaběhat". A to se nám zdá opravdu nebezpečné. Problematika duševního zdraví by měla být součástí běžné konverzace, neměla by s sebou nést žádné zatížení nebo předsudky. Z takového úhlu pohledu by mělo být jedno, jestli člověka bolí noha nebo duše. Duševní poruchy s sebou ale většinou nesou spoustu stereotypních představ a strachu z okolí a my bychom rádi přispěli k tomu, aby se tento pohled změnil. Za současných pandemických okolností se navíc téma duševního zdraví přímo dotýká stále více lidí, a to dospělých i dětí.
Cyril Höschl je český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Na konci letošního května opustil funkci ředitele Národního ústavu duševního zdraví a odešel do důchodu. V rámci rozhovoru, který bude mít své pokračování, se zamýšlí například nad otázkami, které souvisí se společenskou dimenzí psychiatrie nebo s její nejmodernější podobou.
Říká se, že lidé mají předsudky nejen vůči lidem s duševní nemocí, ale i vůči psychiatrii. Dotkly se takové předsudky nějakým způsobem i Vás?
Za dobu mého působení se mne takové předsudky nikdy osobně nedotkly. Jsem si jich ale plně vědom. Když jsem se v klinické psychiatrii seznamoval s osudy pacientů, neustále jsem se s předsudky setkával. V rámci oboru to s kolegy obvykle pocítíme ve chvíli, kdy jde o distribuci zdrojů, investic apod. Stále ještě platí, že v takových momentech je psychiatrie mezi ostatními lékařskými obory téměř vždy na posledním místě. To platí celosvětově a jen pomalu se to mění.
Strana 13 z 54