Napsaly Ledovky
Z Ledovek, magazínu organizace Ledovec, vybíráme zajímavý rozhovor s vedoucí odborného sociálního poradenství, s Radkou Fau. Nejnovější číslo, ze kterého je tento článek, vyšlo v závěru roku 2019. Najdete ho na adrese http://www.ledovec.cz/novinky-ledovec/item/168-11-cislo-ledovek.
Rradka Fau byla dříve, jak sama říká „profesí mimo mísu“. Rozumějte, má technické vzdělání na strojní průmyslovce v Mostě, v dívčí třídě, která byla připravována jako administrativní podpora pro průmyslový sever. Nakonec, po přestěhování do Plzně, nejdéle pracovala na Úřadě práce, naposledy jako pracovnice pro kontakt se zaměstnavateli, kde se starala o poskytování příspěvků na chráněné dílny. Dlouho pro ni byl úřad “spolehlivý živitel“, zejména když zůstala sama na výchovu dvou synů. Pro práci s lidmi, jak postupně zjistila, „má talent a baví ji“. Pozice na úřadě také práci s lidmi předpokládala, ale direktivní přístup celé organizace jí připomínal „boj s větrnými mlýny“. Radka začala současně při zaměstnání studovat sociální práci na Mauritzovce a čekala na svoji příležitost...
Několik zajímavých projektů se uskutečnilo v rámci spolupráce českých odborníků na duševní zdraví a jejich moldavských kolegů. Specialisté z Moldavska na začátku října navštívili Českou republiku a seznámili se s našimi sociálními službami, čeští odborníci jim také sdělili informace o probíhající transformaci péče o pacienty s psychiatrickou diagnózou.
"Jsem kreativec zapálený do neziskového sektoru, veřejného dění a kultury. Vystudovala jsem obor Média a komunikace na Univerzitě Hradec Králové a nyní navazuji magisterským dálkovým studiem Managementu v kultuře na Masarykově univerzitě. V PDZ působím dva roky a těším se zde ze stále nově přiházejících pracovních výzev," napsala o sobě Michaela Venclová, PR pracovnice východočeské organizace Péče o duševní zdraví. Odpovědi na otázky související s duševním zdravím si můžete přečíst v tomto rozhovoru.
Zdá se mi, že v porovnání s jinými neziskovými organizacemi v oblasti duševního zdraví máte PR zvládnuto na lepší úrovni. Co byste doporučila jiným neziskovkám, aby neopomněly při své práci s médii, s internetem a dalšími komunikačními prostředky?
Já si netroufám říci, že by bylo naše PR na lepší úrovni a už vůbec ne, někomu radit. Všechny organizace se, myslím, snaží dělat pro šíření tématu o duševním zdraví maximum. Jenže vždy strašně záleží, jakou kapacitu na tuto činnost daná organizace má. Většina organizací nemá prostředky na to, aby měla jednoho pracovníka, který se bude věnovat pouze PR, takže ho dělá např. sociální pracovník ve chvíli volna mezi klientskou prací. U nás je velkou výhodou, že se jeden člověk může věnovat PR naplno, protože na to, aby bylo o organizaci a její činnosti slyšet, je zapotřebí se komunikaci věnovat nepřetržitě a obětovat jí obrovské množství času.
Společnost Ogilvy Public Relations zpracovala výzkum, ve kterém zjišťovala, jak média přistupují k lidem trpícím schizofrenií. S negativními emocemi informovali redaktoři o nemocných zhruba ve čtvrtině případů, ve více než polovině případů s neutrálními.
Napsala Emilie Rudolfová.
V Muzeu Kroměřížska proběhla v letošním říjnu a listopadu výstava výtvarných prací, které nakreslili pacienti Kroměřížské Psychiatrické nemocnice v rámci arteterapie. Výstavu zorganizovala arteterapeutka Emilie Rudolfová. Přinášíme její Úvodní slovo do katalogu spolu s ukázkou některých prací. Na stránkách Kroměřížské nemocnice najdete další informace(http://www.pnkm.cz/cs/aktuality)
Vážení a milí přátelé arteterapie a výtvarného umění, dva roky jsou opět za námi a mohu tak vyhodnotit, co zásadního se v ateliéru arteterapie stalo. Významnou změnou byla skutečnost, že jsem měla v terapeutickém procesu velký počet pacientů, kteří měli oba rodiče nebo jednoho z nich závislé na alkoholu. V individuální arteterapii bylo jejich sdělení často velmi dramatické, někdy až těžce představitelné. Prostředí, ve kterém vyrůstali, mělo podobu domácího násilí - pacienti už v období dospívání měli schopnost pojmenovat nevhodné chování, sníženou citlivost pro potřeby dětí v rodině. Také si všímali, že se rodiče chovají jako citově nezralí dospělí. To, co bylo pro ně nejdůležitější, byl nákup alkoholu a cigaret. Matka závislá na alkoholu prodávala nebo směňovala za alkohol či peníze dceru - ještě dítě, pro uspokojování sex. potřeb kumpánům, jako byla ona sama.
Nezisková organizace Green Doors se věnuje péči o lidi, lidi, které na jejich cestě životem potkala duševní nemoc. Zpovídali jsme dvě její pracovnice, které se věnuji vztahu s médii, Františku Dynkovovou a Ivonu Inostrozu.
Co je cílem Vaší organizace?
Především se zaměřujeme na pracovní rehabilitaci pro lidi, kteří se na své životní cestě potýkají s duševní nemocí. Green Doors provozuje tři tréninkové podniky: kavárnu V. kolona, kavárnu Café Na půl cesty, restauraci Mlsná kavka. Podle fáze zotavení si zájemci vybírají, kde budou pracovat. V. kolona je na provoz nejklidnější, takže zde si mohou klienti budovat své první pracovní zkušenosti. V Café Na půl cesty je pracovní zátěž již náročnější, zejména v letním provozu a trénink v Mlsné kavce lze přirovnat už k běžnému zaměstnání, kde se klienti učí pracovat bez podpory terapeutů.
Strana 38 z 53