Fotografie: Facebook Péče o duševní zdraví
Zhruba před devíti měsíci založili klienti a pracovníci východočeské organizace Péče o duševní zdraví (PDZ), konkrétně její jičínské pobočky, vycházkový klub. Pravidelně v pátek se společně procházejí okolím města.
Klienti a pracovníci PDZ chtěli společně vytvořit bezpečný prostor pro setkávání v covidové době, klienti totiž vzájemný kontakt velice postrádali. Kvůli lockdownu se někteří lidé s duševní nemocí přestali hýbat, kamkoliv chodit, přibírali na váze a sociální pracovníci se začali obávat o jejich zdraví.
Zdroj fotografie: http://www.pdz.cz
Východočeský spolek Péče o duševní zdraví trvale rozšiřuje své služby poskytované lidem s duševní nemocí, v posledních letech vybudoval tři Centra duševního zdraví (CDZ). V nových službách našlo uplatnění několik zdravotních i sociálních pracovníků. V Chrudimi funguje CDZ již rok, v Pardubicích bylo centrum otevřeno na začátku roku 2019. Pardubické CDZ bylo letos na podzim rozšířeno o novou službu – denní centrum, kde mohou klienti smysluplně trávit čas.
O chrudimském CDZ pracovníci organizace napsali: „Zájem o služby CDZ roste, podařilo se nám navázat dobrou spolupráci také s okolními obcemi a úřady.“ Ve službě probíhá například trénink metakognitivních funkcí, který pomáhá klientům uvědomit si chyby ve vlastním vnímání a myšlení a naučit se s nimi pracovat. Tyto i mnohé další aktivity mohou klienti kdykoli navštívit a přidat se do skupin podle svého zájmu.
Zdroj fotofrafie: Wikimedia commons
Green doors již dlouho poskytuje lidem s psychickými potížemi sociální služby, díky kterým mohou najít práci. Nově nesou tyto služby název „Cesta do práce“. Pracovníci změnili jméno po desíti letech, mimo jiné proto, aby bylo jednodušší na zapamatování.
„Podobně jako se vypravujeme na cestu do práce z domu, kdy si potřebujeme vzít boty, bundu, svačinu, tak my pomáháme nejen v procesu hledání zaměstnání, ale pomáháme lidem se zkušeností s duševním onemocněním celkově se připravit na cestu k práci, aby například zvládli pohovor či zaučování a práci si udrželi,“ napsali pracovníci organizace Green doors.
Václava Parkanová je již dlouho členkou organizace Čistá duše, která pomáhá lidem s duševní nemocí uskutečnit důležité životní kroky. Václava o sobě napsala: „K Čisté duši jsem se dostala v roce 2013, na začátku druhého ročníku. Od té doby zajišťuji jak chod projektu, tak i jeho PR. Propagací se zabývám i v dalších organizacích a firmách, se kterými spolupracuji, ať už se jejich činnost týká obnovy opomíjených památek, kulturních či sociálních projektů nebo IT.“ Přečtěte si rozhovor s touto zajímavou osobností o tom, jak konkrétně pomáhá lidem s bolavou duší.
Můžete čtenářům popsat, co dělá Vaše iniciativa Čistá duše?
Už šestým rokem realizujeme kampaň Udělej krok. Vždy vybereme čtyři lidi, kteří mají duševní onemocnění a chtějí se v životě někam posunout, splnit si třeba nějaký sen, díky kterému se zlepší jejich život, a to jak v pracovní tak i osobní (třeba umělecké) rovině. Pomocí našeho webu a Facebooku pak sdílíme s veřejností jejich příběh a vysněný krok. Ve spřátelených kavárnách a pekárnách (Antonínovo pekařství, Café Jericho, Café Na půl cesty, Mlsná kavka, Klub V. Kolona) vybíráme peníze na realizaci těchto projektů prostřednictvím prodeje Smysluplné kávy nebo Smysluplných preclíků. Takto koncipovaná kampaň probíhá většinou od června do září.
Peeři a lidí se zkušeností s duševní nemocí z Ostravska odpovídali na otázky ohledně psychiatrických léků. Anketa může být inspirací pro další lidi, kteří přemýšlejí o tom, zda užívat, nebo neužívat prášky.
Co si myslíš o lécích na psychiku? Jsou nezbytné, nebo se bez nich člověk obejde? Jsou škodlivé, nebo se dá jejich škodlivý vliv snést?
Chemický zásah je nutný při akutní fázi nemoci. Nakolik je člověk schopen se léků později vzdát je individuální. Někteří pacienti je musí užívat celoživotně. Pokud má člověk na nemoc náhled, zvládá dodržovat režim, tak je to jiné, než když je člověk na léky zcela odkázán a své prožívání nemá pevně v rukou. Nezbytné jsou určitě u těžkých psychóz a depresí, u lehčích psychóz a u neuróz je to více na zváženou, jaké cestě léčby je pacient nakloněn. Rozhodnutí člověka ovlivňuje to, čemu věří, zda upřednostňuje chemii, psychoterapii nebo obojí, a co mu doporučí lékař. Délka trvání nemoci je stěžejní. Škodlivost vnímám u každého léku různou, ale plusy většinou převažují nad minusy.
Housing First!, v češtině Bydlení především!, je názvem progresivního přístupu v oblasti sociálního bydlení. Pomáhá (nejen) lidem s duševním onemocněním, kteří jsou ohroženi bezdomovectvím. Pomalu se uplatňuje v zahraničí i u nás. Do povědomí českých odborníků se ho snaží prosadit organizace Fokus Praha, která na konec letošního roku připravuje kurz o využití konceptu v rámci klasického chráněného bydlení. Počet posluchačů je omezený.
V čem spočívá zmíněný koncept? Jak vyplývá z názvu, sociální pracovníci usilují při péči o klienty, aby bylo dodržováno jejich základní lidské právo na bydlení. Teprve poté s uživateli služby pracují dále, nabízí aktivní podporu bez donucení. Kladou důraz na kvalitu života klientů, pomáhají jim dosáhnout zdraví, spokojenosti a plnohodnotného zapojení do společnosti. Bydlení především! pomáhá uživatelům získat kontrolu nad vlastním životem, aby si sami mohli určovat další priority pro rozvoj své osobnosti. Podpora klientů ze strany sociálních služeb je v rámci Bydlení především! individuální, pomáhá jim rozvíjet vlastní silné stránky.
Jsem novým pracovníkem Charity Frýdek-Místek. Zvládl jsem svou duševní nemoc, a proto můžu jako peer konzultant pomáhat lidem s podobnými zkušenostmi. V článku, který původně vyšel na webu www.charitafm.cz, jsem popsal svou novou roli.
Jmenuji se Petr Salamon, první ataku duševní nemoci jsem zažil ve třiadvaceti letech v roce 2010. Později se má nemoc projevila jednou za dva roky. Následně jsem se naučil starat o vlastní duševní zdraví, a proto teď počítám už šestý rok bez ataky. Také se mi daří žít smysluplným, naplněným a kvalitním životem i přes překážky, které mi nemoc klade. Jinými slovy jsem dosáhl takzvaného zotavení. I proto jsem se mohl stát peer konzultantem v Charitě Frýdek-Místek.